Ezrael

Mikael byl vždycky nablízku. Stál za ním věrně jako stín. Připomínal adoptované zvíře, vděčné za Ezrovu pozornost. Málokdy byste korunního prince našli ve špatné náladě. Jeho smích prostupoval celičký palác a Ezra si na to zvykl právě tak jednoduše, jako na Mikaelovy přehnané projevy náklonnosti. Čas od času mu nechal v komnatě pugét růží, nebo kratičký vzkaz, ke kterému nezapomněl domalovat srdíčko. Ezra se nad tím musel pokaždé pousmát. Byl to fakt debil! Ale byl pozorný, laskavý a dokázal i věčně zamyšleného Ezru rozesmát a přivést na veselejší myšlenky.

Byli nerozluční přátelé od ranného dětství. Myslel si, že ví o Mikaelovi všechno. Znal jeho koníčky, oblíbenou hudbu, zamilovanou knížku a dokonce věděl i to, že je přitahován k zajímavým lidem bez ohledu na pohlaví. Jenže dnes se dozvěděl poněkud nečekanou věc. Nejnovějším objektem Mikaelovy romantické touhy nebyl nikdo jiný, než Ezra sám! Jak se proboha do téhle situace dostal? Kdy polevil ve své obezřetnosti? Vlastně nikdy v ničem nepolevil. Odjakživa to bral jako žert. Veškeré narážky, komplimenty, to vše považoval za součást Mikaelova vtipu. Dnes večer se to nenávratně změnilo. Teď tu korunní princ stál přímo před ním, díval se mu do očí a tvářil se neskutečně seriózně. Ezra seděl v křesle a zíral na svého přítele jako na osmý div světa. Kniha, kterou měl rozečtenou mu vypadla z ruky. Speciální vydání Pýchy a předsudku ve zdobené vintage vazbě naštěstí přežilo pád do měkkého koberce zcela bez úhony. Přežije však i Ezra? "Myslím to vážně. Miluju tě." zopakoval Mikael a k Ezrově hrůze nepropukl v záchvat smíchu, jak očekával. Nebylo dokonce ani prvního dubna. Nebylo nic, čím by dokázal odůvodnit tuhle prekérní situaci. Žádná skrytá kamera? Ne, abolutně vůbec, jenom Mikael a jeho ledově modré oči, které se intenzivně vpíjely do těch Ezrových. "Nemáš nic, co bys mi na to řekl, viď." pousmál se Mikael. Byl to jeden z těch hořkých úsměvů, které jenom velmi mizerně maskují vnitřní bolest. Nebo to tak přinejmenším vypadalo.

"Já nevím... Nevím co bych řekl. Nikdy jsem o tobě neuvažoval tímhle způsobem." zavrtěl Ezra hlavou a prohrábl si vlasy. Gesto, které dělal, když byl nervózní. Což nebývalo nijak často. Většinou měl všechno pod kontrolou. Jak on nesnášel, když se věci vymykaly kontrole! "Hm. To znamená, že mi dáváš friendzone, nebo že si nejsi jistý zda náhodou takzvaně nekopeš za druhej tým?" pozvedl Mikael významně obočí. V Ezrovi by se krve nedořezal. Mikael očividně začal kout železo, dokud bylo žhavé. "Víš moc dobře, že s chlapama nerandím. Neshledávám na té představě vůbec nic lákavého." popřel okamžitě jakékoliv nesrovnalosti ve své dokonalé heterosexuální orientaci. Mluvil nekompromisním tónem, který běžnému smrtelníkovi naháněl hrůzu. Obezřetně pozoroval Mikaela, který se k němu přiblížil, aby zvedl knihu ze země a odložil ji na konferenční stolek z ořechového dřeva. "Teď se čertíš, ale vsadím se že jen proto, abys náhodou nepřišel na něco nového. Na něco, co by ti mohlo zkomplikovat život." pousmál se Mikael tím svým provokativním způsobem. Avšak tentokrát to Ezra nevnímal jako pouhý nevinný vtípek. Teď a v tomto okamžiku ho polilo horko.

"To je pěkná blbost."

"Červenáš se."

"Nečervenám." "Podle mě si vůbec nejseš jistej!" zazubí se Mikael a vypadá maximálně pobaveně. Že by to celé byl nakonec přece jenom vtípek na který naletěl? Princ si okamžitě všimne změny v Ezrově výrazu.

"Ať tě ani nenapadne, že vtipkuju. Podle mě si nemůžeš být jistý dokud..."

Mikael větu záměrně nedokončí. Místo toho překoná zbývající vzdálenost a dotkne se opěrek na Ezrově křesle. V ten okamžik byl jako v pasti. Mikael se skloní blíž a od tváře jeho stále ještě platonické lásky ho dělí možná dvacet, možná patnáct centimetrů. Byl blíž, mnohem blíž, než je vůbec společensky přijatelné. Ezra ani nedýchal a přesto cítil ten důvěrně známý dřevitý parfém pro Mikaela natolik typický. Tohle nebyla vůbec dobrá situace. Snad v Ezrově hlavě slabý hlásek křičel o pomoc, snad se v něm probudila touha poznat něco nového. Srdce mu bušilo víc, než když tenkrát běžel přes celý palác do kuchyně, ze které se ozval podivný lomoz, připomínající explozi. Byl to však vysloveně nepříjemný pocit? To opravdu nedokázal říct. Ke své hrůze nenašel sílu se od svého přítele odtáhnout ani tehdy, když vzdálenost mezi jejich rty výrazně zmenšil. Mikael v jeho tváři hledal náznak protestu, avšak marně. V Ezrových očích byl patrný zmatek, rozpaky, ale kupodivu také touha, se kterou statečně bojoval. Mikael zavřel oči a překonal posledních pár centimetrů, které je dělily od...

Žertovného šťouchance. Místo toho aby spojil jejich rty považoval za velmi zábavné, že o sebe škrtli jenom špičkou nosu a pak se stáhl. Narovnal se a nechal Ezru sedět v tom jeho úžasném a pohodlném křesle. Čekal na ten polibek tak očividně, že pokud by někdo podle jeho předlohy vytesal sochu, jednalo by se o naprosto geniální umělecké dílo. Miki se zasmál. "Ne, neboj. Nebudu na tebe spěchat. Jsi takový ten intelektuální a přemýšlivej typ! Na dnešek máš toho materiálu k analyzování ažaž." otočil se na patě a odkráčel ke dveřím. Dotkl se kliky a ještě se naposledy ohlédl přes rameno. Ezra seděl nehnutě. Stále na svém místě, stále překvapený jako silničář v zimě, když napadá sníh. "Sladké sny, má platonická lásko!" mrkne na svého nemluvlného přítele a pak zmizí na chodbě rychleji, než by mrknul okem. Ezru čekala velice neklidná noc. Autorka: Lady Ezrael