V ruce drží autíčko a jezdí s ním o luxusní koberec, přičemž z jeho úst vycházejí zvuky: „Brum, brum!“ Obrovskou místností s vysokými stropy se rozléhá dětský smích. To pokoje vtrhne chůva a všimne si, že si hraje s autíčky ze starožitné kolekce po jeho pradědovi. Autíčko mu vyrve z ruky a vynadá mu.
To jsou jeho první vzpomínky na dětství, kdy byl kontrast jeho dětství a role v královské rodině výrazný. Avšak to nebylo nikdy jako u jeho starší sestry, která měla v osudu, že se stane následnicí koruny a příští královnou. Basil byl až třetí v linii, tak mu to moc nehrozilo a mohl si dovolit být dítětem.
Nikdy netoužil po koruně, naopak využíval výhod, které mu nabízela pozice nejmladšího dítěte v rodině. Byl milovaný jak rodinou, tak i lidem. Proslavil se pro svoje výstřelky během významných akcích, kde vyplazoval jazyk, mával kolem sebe nebo pošťuchoval svého staršího bratra. Od mala byl médii zobrazován jako rebel a benjamínek královské rodiny.
V ruce drží pastelku a kouká do papíru, který obdržel od vyučujícího ve škole. Kouká na kolonku, kde je otázka: Kdo je tvůj vzor? Nezaváhal ani chvilku a napsal tam: Můj bratr.
Se svým bratrem měl nádherný vztah, vždycky byl jeho vzorem a chtěl být jako on. Neustále za ním běhal a napodoboval ho. Byl jeho rytířem ve zbroji, za kterého se může schovat, když mu hrozí nějaké nebezpečí.
„Tak házej, ne?!“ zakřičel na něj spolužák, zatímco malý Basil dribloval míčem o zem. Nakonec ho zdvihl a trefil jím koš na první pokus.
Ve basketballu našel vášeň, miloval ten pocit, když trefil koš míčem. Když mohl slavit se svými spoluhráči a nemusel se prokazovat skrz svůj status, ale svoje schopnosti. Basketball je jeho životní láskou a vydržel mu, až do současnosti.
V horkých letních dnech plachtil a surfoval (v tomhle se opičil po svém bratrovi). Dlouhé dny byl schopen trávit na slunci, zatímco mu nadávali, že se má namazat krémem. Dokázal se tam vybavovat hodiny s nejrůznějšími lidmi a navazovat nová přátelství.
Abychom tady nepěli samou chválu na něj, tak velmi pokulhával v technických předmětech. Skoro vyletěl na matematice, dost možná by ani nešel na vysokou školu, kdyby nenašel další vášeň a tou byla historie.
Byl schopen přečíst stovky knihy o historických událostech a osudech, ale fantasy by hned vyhodil z okna. Díky tomu, že byl nejmladší, tak jeho rodiče tolik nelpěli na tom, aby studoval mezinárodní vztahy nebo něco podobného hodného pro budoucího panovníka, tak se přihlásil ke studiu historie na vysoké škole.
„Kdo je sem pustil?“ naklonil se ke svému kamarádu, zatímco ukazoval na muže s fotoaparátem, který vypadal jako paparazi. Jeho kamarád pokrčil rameny a on už nestihl uniknout blesku fotoaparátu. Za pár dní jeho fotky plnily bulvár.
V tento okamžik si uvědomil, že nikdy nemůže žít normální život. Chápal, proč se jeho sestra rozhodla abdikovat, ale zároveň mu bylo líto jeho bratra, který na to nebyl připravený. Vnímal, jak se stává z něj vážnější a zodpovědnější člověk.
Napadlo by ho, že by se inspiroval jeho sestrou, a tak by se uklidil někam do soukromí, už to navrhl i rodičům, ale ty s tím vůbec nesouhlasil. Navíc nechtěl svého bratra v tom nechat samotného, tak se rozhodl, že to skousne a přizpůsobí se více ke svým povinnostem.
Přece jenom už dokončil školu, tak by se měl stát výraznou součástí svojí rodiny. Neprošlo ani to, že by se nestal součástí delegace, která se chystá do zahraniční na konání Selekce. Přitom chtěl nastoupit na magisterský obor na vysokou školu, protože chtěl pokračovat ve svém zájmu historie.
Nicméně se rozhodl, že bude oporou svému bratrovi a doprovodí ho na tuto diplomatickou cestu, i když se to neobešlo bez stěžování si a fňukání.