

Citra Neith El-Sayed

Země : Egypt
Vzdělání : vysokoškolské
Status : korunní princezna
Stav : svobodná
Datum narození : 18. 10. / váhy
Věk : 25
Výška : 156
Barva očí : čokoládově hnědá
Barva vlasů : uhlově černá
Zájmy : lezecká stěna, modeláž gelových nehtů, ještěrka Napoleon a kocour Buchtachámon, jízda na skateboardu, tropické zemědělství, geocatching, péče o datlovník, pěstování brambor, hra na saxofon, řešení hlavolamů, samota a osobní prostor
Dovednosti : obdělávání pole, základy rumunštiny, angličtina, hluboké vědomosti v oblasti hnojiv, řidičský průkaz skupiny T (traktor), modrý pásek v karate, drezura
FC : Tashi Rodriguez
Hráč:
nymeria9746
Matka: Naveah Amunet El-Sayed
Otec: Khaem Ptolemis Astheros
Babička: Ileana Lăcrămioara Rosetti
Dědeček: Amon Cairo El-Sayed
Babička: Nephtys M. Astheros
Dědeček: Taharq G. Astheros
Teta: Khenmet B. Astheros
Sestra: Inara Akerea El-Sayed, Nesrine Bastet El-Sayed
Bratr: Tamer Saad El-Sayed

Charakteristika



Podíl relativně ustálených charakteristik, které se na první pohled významně odlišují od stereotypu minulých egyptských generací, napovídá, že níže popisovaná šlechtična postrádá onu divokou houževnatou jiskrou, kterou okolní pozorovatelé tak rádi přisuzují temperamentu její nespoutané matky. Kromě atraktivních obličejových rysů, drobné štíhlé konstituce a hlubokých čokoládově hnědých očí, definující alespoň částečnou vizuální spřízněnosti, ji ke královně neváže mnoho osobnostních pojítek. Citra je spíše tichým pozorovatelem nežli zúčastněným článkem vysoké společnosti, a právě to se odráží i na komorním počtu jejích přátel. Pokud nepočítáme dvorní dámy, jejichž náklonnost je spíše povinností ze závazku vůči monarchii, není mnoho lidí, v jejichž sociálním okruhu by se cítila komfortně. Nejblíže má patrně ke svým sourozencům, konkrétně ke staršímu bratrovi a dvěma mladším sestrám. Většinu času dohlíží na to, aby se nedostaly do průšvihu, což znamená ve značné míře tolerovat jejich výstřelky a někdy se do nich sama nechat navézt. Má ve zvyku si hlídat své soukromí, a proto by nebylo od věci ji popsat jako jakousi introvertní podivínku s vysokými hradbami kolem vlastního nitra. Rezervovaně se jeví také v romantických vztazích. Veškeré snahy o námluvy pokládá víceméně za zbytečné. Pokud se v jejím životě zjeví nějaký udatný zástupce diplomatické obce, má tendenci jej přirovnávat ke svému otci. Říká se, že si dcery ve svých protějších často hledají svého otce, a u Citry to platí dvojnásobně. Král pro ni představuje zlatý standard muže, který je velice specifický a možná doopravdy nedosažitelný.
Popisem drobná útlá žena, odhadem dvacátnice, s tmavě olivovou pletí pokrytou několika drobnými tetování, s přinejmenším nevýraznými křivkami. Její přirozeně vlnité krátce střižené havraní vlasy vyzdvihují významnou podobnost s vlasovým fondem otcových genetických predispozicích. Většinu svého života je nenechává narůst déle než po ramena. V posledních letech si libuje spíše v údržbě netradičního pixie cutu a pravidelného nošení hedvábných vzorovaných šátků kolem hlavy. V pihami poseté tváři často pohrává vcelku stydlivý úsměv, doprovázený jakýmsi dokonale uhrančivým pohledem, kterým, jako by se pokoušela druhým nahlédnout až do jejich duše. S odkrytím opečovávaného zářivého chrupu lze jen těžko odhadnout, že téměř celé dospívání trpěla nošením rovnátek. Zevrubná psychoanalýza vzorců chování a motivací ostatních lidí, jí ostatně není cizí. Citra působí dojmem dostatečně udržovaného člověka, který v jistých aspektech svého zevnějšku volí spíše kompromisy. Místo dlouhých gelových nehtů, jejichž tvorba se řadí mezi její zájmy, volí krátký tvar, který nepřekáží rutinní práci na poli. S rodiči dodržuje nepsanou úmluvu o nošení společenských bot s nízkým podpatkem, ač mimo dosah zraku dotěrného bulváru preferuje chodit bosky. V lodičkách se ani náhodou necítí svá, jakákoliv možná chůze v nich by totiž velice pravděpodobně vyústila ve zvrtnutý kotník. Koneckonců, se svojí výškou se v davu vzrušeně hovořících lidí spíše ztratí, a to řadí mezi přednosti, kterých s oblibou využívá.
Citra je povětšinou zamlklá – iniciace konverzací s cizinci je pak spíše raritou než něčím, na co se dá spolehnout. K tomu, aby byla s to fungovat jako budoucí královna, vyžaduje značné množství vlastního klidu a dostatek osobního prostoru, bez kterých by se na poradách strategických výborů rozhodně neobešla. Zároveň lze podotknout, že se jedná o poměrně předvídatelného člověka, jehož s jistotou naleznete buď s rukama v hlíně, zavěšeného za karabiny na několikametrové lezecké stěně, nebo v útrobách skateboardového parku - ideálně v době, kdy většina návštěvníků spí. Největší odpočinek jí přináší možnost trávení času na čerstvém vzduchu, procházkami rozlehlými královskými zahradami, hledání ukrytých krabiček po různých koutech Egypta či hra na saxofon. K tomu, aby byla dostatečně intelektuálně stimulována, nepotřebuje neustálou lidskou společnost. Nestojí o žádná povrchní přátelství – vystačí si sama se sebou a s úzkým okruhem lidí, který si kolem sebe udržuje. Své rodiče ctí a respektuje, a jinak tomu není ani u jejích sourozenců, kteří dobrodružnou povahou připomínají spíše královnu Naveah. Citra se mimo jiné zevrubně zajímá o potřeby poddaných – zde uplatňuje dovednost aktivně jim naslouchat a na základě získaných dat dále jednat. Několik posledních let aktivně fušuje do tropického zemědělství, které, kromě jiného studuje na Káhirské univerzitě. Nebojí se zašpinit si ruce a třebaže na první dobrou může budit dojem někoho, kdo se tvrdé dřině vyhýbá, opak je pravdou. Je schopna řídit traktor (a nenabourat ho), orat pole, sestavit zavlažovací systém a postarat se o to, aby její vlastní datlovník nenašel smrt na dně truhlíku. Ve vztahu k lidem není nepřátelská, svoji náklonnost však projevuje spíše činy. Všímá si drobných detailů, a pokud narazí na něco, co nefunguje, jak má, jejím prvním bezděčným impulsem je tendence to opravit nebo nalézt vhodné alternativní řešení. Lze ji bez okolků označit za praktickou, pragmatickou a realistickou. Nic si nemaluje růžové a vidí svět právě takový, jaký je. S jeho přínosy i tím, co by na něm sama ráda zlepšila. Schází jí ona zapálenost do egyptské kultury a tradiční bohaté historie. Mnohdy se cítí jako černá ovce královské rodiny, která svým odměřeným charakterem nezapadá do toho, co je pro rod El-Sayed běžné a tolik význačné. Místo lásky k moři chová k hlubokým vodám strach, a ačkoliv by s přehledem zaplavala téměř jakýkoliv plavecký styl, na pláž ji nikdo nedostane (a to ani pod pohrůžkou). Nikdy nepřišla na chuť kreslení hennou – matce to dovoluje pouze ve výjimečných případech, hlavně proto, aby ji potěšila. Svým blízkým se však snaží být dostatečnou podporou, byť ne vždy dokáže říct to, co by v dané situace bylo vhodné a žádané. Do role korunní princezny se pasuje s jistými obtížemi – je pro ni náročná, a to nejen rozsahem povinností. Svoje obavy přesto s nikým nesdílí, možná právě proto, aby ostatním nepřidělávala starosti. Není si jistá, zda se na takovou pozici vůbec hodí a těžko se jí smiřuje s tím, že ji má po bratrovi převzít ona sama. Postrádá onen energický politický zápal, dovednost kalkulovat, debatovat či prokazovat svoji asertivitu v názorových utkáních. O přirozeném charisma nemluvě.
Minulost
Namísto králem vytouženého monarchy z dalekých evropských luk a hájů, zběhlého v politickém pletichaření, a k tomu všemu dostatečně bohatého na to, aby mohl sponzorovat rozvoj stagnující egyptské ekonomiky, se dávné námluvy v Illéy zakončily s krapet odlišným rezultátem. Bylo tak spíše ironií osudu, když se princezna Naveah vrátila zasnoubená za svého manželského poradce nežli za jednoho ze stovky možných, výrazně vhodnějších kandidátů. Své rozhodnutí musela proti otci vybojovat v sérii vyčerpávajících debat, které nakonec otevřely cestu k měsícům přizpůsobování se královskému dvoru i k samotné Khaemově zevrubné přípravě na oficiální korunovaci. Pokud si tehdy myslela, že má konečně vyhráno, byla rozhodně na omylu. Až tvrdý zásah matky, která jako jedná z mála dokázala otcovu nelibost zkrotit, zajistil, že byl mladý terapeut plně přijat do rodiny. Mezi velkolepou tradiční egyptskou svatbou a předáním žezla další generaci, uběhlo téměř deset let. Když v raných počátcích manželství proletěla královstvím zpráva, že je princezna Naveah těhotná a čeká mužského dědice trůnu – syna Tamera, stala se tato události symbolem naděje v lepší zítřky. Pár na sebe s početím dalších potomků nedal dlouho čekat a o dva roky později se radoval z narození prvorozené dcery Citry. Dívčino dětství bylo plné úzkostlivého zapisování do excelovských tabulek. Evidování růstu, ale také veškerých důležitých milníků. Jaké bylo její první slovo, kdy se poprvé pokusila o něco, co zdánlivě připomínalo chůzi, a zda bude spíše po mamince nebo po tatínkovi. První indicie naznačovaly podobnost s princeznou Naveah, tichý a neprůbojný styl pak odkazoval spíše na Khaemův rozvážný psychologický projev. Její otec chtěl mít tu jistotu, že všechny jeho děti budou zdravé jako řípa, i kdyby si měl nastudovat veškerou literaturu v oblasti prenatálního vývoje po počátek jejich dospělosti. Kromě toho, že už odmala projevovala značný zájem o hlínu, často si broukala, a na dětské žvatlání ji příliš neužilo, se od svých vrstevníků nijak zvláště nelišila.
Na pozadí raného dětství rozrůstajícího se potomstva, svádělo království boj s neustále se prohlubující sociální propastí a změnami na globální úrovni. Khaemovi a Naveah se podařilo zmírnit střet radikálů a bohaté vrstvy skrze několik poměrně převratných změn v zákonodárství, a tak, když se stali králem a královnou, byli místním obyvatelstvem přijati více než vlídně. Každý přírůstek do rodiny zaznamenal bujaré oslavy, stejně tak jako sázky na to, zda se rod El-Sayed dočká dalšího malého prince. Korunní princ Tamer se však své bratrské povinnosti zhostil vcelku statečně. Sestry stejně tak ochotně zapojoval do kopané, jako ony jeho do čajových dýchánků s plyšovými žraloky. Když se tahle početná skvadra sešla na hodinách s dvorními lektory, byl to opravdový zážitek. Jeden nestoudně vyspával, další staršího sourozence kopala pod stolem a nejmladší sestry si z chudáka předního odborníka na etiketu dělaly šprťouchlata. Roky se učili pod dozorem učitelů se železnou trpělivostí, až se z nich postupem stali sečtělí šlechticové – někteří méně, jiní o něco více. Citra vynikala spíše touhou řešit problém v oblasti zemědělství a nedostatku vody, než aby se její inteligence jakkoliv projevovala v exaktních vědách či v přehnané kreativitě. Excelovala v základech karate či při drezuře s klisnou Poppy. Ostatně, ke zvířatům vždy měla o něco blíže než k lidem. Ještěrka Napoleon a rodinný kocour Buchtachámon, společně s Poppy, se stali jejími blízkými společníky. Z každého ze sourozenců nakonec vyrostl naprosto odlišný člověk – zároveň ale někdo, na koho by královský pár mohl být i tak pyšný. Tamer se rozhodl zasvětit svůj život humanitární pomoci, Nesrine archeologii a Inara pilotování armádních letadel. Citru její poněkud nevšední zájem o udržitelnou agrikulturu dovedl až ke studiu programu tropického zemědělství na Káhirské univerzitě. Do kolektivu podobně smýšlejících nadšenců, z nichž se sice nestali její blízcí přátelé, ale alespoň známí. Díky rodinnému statusu mohla na několik měsíců vycestovat po zemích východní Afriky, od Súdánu po Keňu, aby se něco málo přiučila z praxe v zahraničí a vyměnila si kontakty se zdejšími výbory pro zemědělství. Přestože se jí v cizině dvořilo mnoho zájemců a zájemkyň, držela si odstup. Výjimku udělala až u etiopského velvyslance Dewitta, člena její diplomatické výpravy, jehož kultivované chování slibovalo vzácnou kompatibilitu. Po první intimní noci však přišlo drsné vystřízlivění, zjistila totiž, že její společník má v Awaši nejen manželku, ale také i dva syny. Její výčitky byly o to palčivější, jak moc si k němu předtím budovala cestu a jak náročné pro ni bylo otevřít mu svůj vnitřní svět. Hořkosladký návrat domů zakončila zhroucením se v otcově náruči, který se musel držet, aby na Dewitta neposlal armádu ozbrojených krokodýlů. Po tomto odporném střetu s realitou se o to více uzavřela do sebe. Paradoxně se tak často ocitala ve společnosti svých sester, a to i v loňském roce, kdy jim Tamer při jedné z tradičních rodinných večeří oznámil, že se vzdává svého následovnictví ve prospěch pomoci potřebným. Veškerá povinnost tak připadla na ni, jako druhorozenou, a s ní i dokončení školy a dohnání veškerých znalostí z oblasti vladaření. Život si, popravdě řečeno, malovala trochu jinak. Nikdo ji doposud nenutil věnovat pár slov bulváru, navštěvovat strategické porady, a už vůbec nemusela řešit výběr manžela. Dědeček na to měl samozřejmě svůj názor a okamžitě navrhoval, aby pozvánku do Illéy využila k nalezení vhodného protějšku. Rodiče a potažmo také sestry ji podpořili v tom, aby na nic nespěchala. A s tím Citra sama počítá. Na druhý konec světa odjede jen proto, aby vyřešila krizi egyptského vodohospodářství, ideálně o samotě, bez nutnosti opustit přiřazenou komnatu. Hlavně, ať na ni nikdo moc nemluví.




