Davian se narodil do opravdu hrozné rodiny. Rodiče alkoholici a to bohužel není jediná návyková látka, kterou užívali. A takový si pořídili pět dětí! Pět! No a u čísla pět zůstaneme jelikož, když mu bylo tolik let, tak zkoušel maminčino oblečení a líčení. Co asi jeho rodiče udělali? Zbili ho páskem! Davian ještě toho dne úspěšně unikl z domova. Utíkal dokud nenarazil na jednoho muže. Byl tak krásný! Jako anděl. Když ho Philip zahlédl, tak se zhrozil a vzal si ho opatrně do náruče.
Philip se ho ptal, kde bydlí, ale Davian mu to nechtěl říct. Nechtěl se tam vrátit! Philip mu slíbil, že se tam nevrátí. Navíc si nemohl vzpomenout, kde vůbec bydlí. Byl totiž zanedbávané dítě. Philip s ním tedy šel na policii. Čekali i zda se rodiče po něm budou shánět, jenže to se nikdy nestalo. A tak si ho adoptoval spolu s Nikolaiem.
Palác bylo pro něj úplně nové místo. Dokonce měli už v držení jednu malou holčičku. Zprvu se všech bál, ale postupem času si začal zvykat. Měl rodinu a dokonce i mazlíčka. Buchtonaut se stal jeho nejmilejším přítelem. A když tatínek Nikolai mu dal něco s rybou, tak se s ním vždy podělil o papů. O sladké se zase dělil se sestřičkou.
Miloval ten život. Navíc tady ho nikdo nebyl za to, kým je. Dokonce ho i dost rozmazlovali. I co se týče tety a strýčka z Philipovi strany. Tohle je život, o kterém si nedovolil ani snít. Čím si to zasloužil?
Čím starší byl, tím víc chtěl své rodině pomáhat. Naučil se nebát. Nesl si své trauma a přesto i záři, kterou mu dal nový život. Monstra tu jsou v tomto světě, ale hrdinové též. A on chce být tím hrdinou, který bojuje s těmito monstry. Už se nebude bát. Dokonce začal dělat kraviny, které ostatní rozesmívaly. Měnil se, objevoval a to vše poklidně. Smazal existenci své staré rodiny. Pro něj existovala jen tato. A navždy bude.
V patnácti během svého studia začal pracovat v paláci. Sice jen víkendy, ale i tak to byl start jeho kariéry. V paláci našel domov a pracovat pro královskou rodinu byla pro něj čest. A po studiu začal pracovat plně. A sakra zamiloval se do své práce. Někteří by řekli, proč sluha? Odpověď je jednoduchá. Zaujala ho a cítil, že je to něco pro něj a taky, že bylo.
Jednou i takhle šel po městě a uviděl, jak ubližují jedné ženě v uličce a jako správný muž zakročil. Skončil s ránami na obličeji, ale vyhrál. Později zjistil, že tou ženou nebyl nikdo jiný, než jeho biologická sestra. Řekla mu, že se později dostali ke strýci od matky. Davian jí řekl, že jí to přeje a zavolal jí sanitku než odešel. Byla sestrou jen krví. Sice za to nemohla, jenže Davianova sobecká část jí chtěla nechat minulostí a cizinkou. Neznal jí a tak by to mělo i zůstat i zůstane. Během toho, co odcházel dostal panickou ataku aniž by si to uvědomil. Tohle setkání ho rozhodilo. Na ulici ho někdo zastavil a pomohl mu uklidnit. Přišel do paláce. Tam se setkal s rodiči a ti byli hrůzou bez sebe. Řekl jim jen, že zachránil nějakou ženu. Nechal se ošetřit a o tom dni už nikdy nemluvil, s nikým jako by se nikdy nestal. Jeho vnitřní démoni ho nedostanou, i kdyby měl navždy pohřbít svou minulost.
Nejsmutnější část v jeho životě byla smrt Buchtonauta. Ale měli jednu z jeho potomků. Buchtonautku. Jméno jí dali po jejím tatínkovi. Ano ten kocour před smrtelnou postelí někoho oplodnil a odešel z tohoto světa, aby to nebyla jeho starost.