Už v kolébce její světlé vlásky zářily jako teplé australské slunce, na kterém vyrostla. Je dcerou australského prince, avšak ona sama se už pyšní pouze vévodským titulem, protože její otec není přímým dědicem trůnu. Ne, že by si stěžovala, ale! Její dětství bylo naprosto bezproblémové.
Rodiče ji odmalička vedli k nejrůznějším koníčkům a dle výběru lze soudit, že neměli hluboko do kapsy. Otec ji osobně učil hrát na klavír, který si naprosto zamilovala a hraje dodnes. Už tady se projevila její chorobná touha umět všechno perfektně a udělat z toho smysl svého života.
Když rodiče měli čas, tak ji brávali na společné projížďky na koni. Nejdříve jezdila vždycky s jedním společně a pak se naučila jezdit na svém poníkovi. Tyhle okamžiky měla velice ráda, protože si u toho povídali a smáli. Její táta s mámou občas spolu soupeřili a ona se snažila s nimi držet krok na poníkovi.
Aby toho nebylo málo, tak její matka ji přivedla k šachům, které se jí staly osudovými. Už jako náctiletá zjistila, že není úplně tak hloupá, jak vypadá, a naopak ovládá taje a taktiky šachů lépe, než její vrstevníci a možná i než ty starší. Věnovala hodiny studiu toho, jaké taktiky jsou nejlepší a dalších pravidel. Nakoukala tisíce videí a znala všechny šachová jména. Chtěla být ještě lepší než oni. Rodiče ji pak začali přihlašovat na nejrůznější turnaje, ať v rámci její soukromé školy nebo pak na celostátní úrovni.
Začátky byly těžké, protože byla občas nervózní a zbytečně zmatkovala. Ještě ji dokázali rozhodit její spoluhráči, kteří ji podceňovali. Brzy se ale naučila umění rozvážnosti a klidu, každý tah rozmýšlela, ale zároveň ne příliš dlouho, aby nepřišla o svůj čas na časomíře. Brzy začala obsazovat příčky na stupni vítězů, kolikrát přímo i tu první. Rodiče ji nadšeně podporovali v jejím nadání a cestě, ale nechtěli, aby zapomínala na studium.
Absolvovala soukromou základní školu, kde měla pár přátel, ale nebyla nikdy považovaná za nějakou podivínku. Spíš si chránila svoje soukromí a se svými kamarádkami si psaly společně do růžových deníčků a povídaly si o koních.
Střední škola už byla trošku něco jiného. V tomto věku se začala více zabývat svým vzhledem a experimentovala s makeupem a stylem. Nedá se říci, že nějak zásadně, ale první pokusy vypadali tak, že přišla s rozmazanou řasenkou nebo rtěnkou na zubech. V posledních letech před maturitou se konečně našla a byla docela oblíbená. Především u chlapcům, ale těm příliš nevěnovala pozornost, protože ty špinavý a sprostý chlapci se nehodili do jejího růžového světa.
Měla spoustu kamarádek, které měla velice ráda a trávila s nimi spoustu času. Pár si jich našla i na šachových turnajích, kde byla ráda za každou spojenkyni.
Avšak nakonec nějakého toho špindíru do svého světa pustila a v patnácti prožila svoji první lásku. Bylo to docela intenzivní, protože je velmi romantická duše. Psala mu psaníčka, vyráběla mu dárečky, dělala alba s jejich společnými fotkami. Nakonec to ale nevydrželo a jejich vztah se rozpadl. Tak to bývá u těch první lásek.
Avšak rozchodem nekončil její život. Bylo před ní velké rozhodování. Kam na vysokou školu? Rozhodla se, že chce změnu. Její otec často mluvil o Illéa, kde trávil pár měsíců v rámci Selekce. Chtěla tam. Nakonec se rozhodla, že tam půjde na vysokou školu. Rodiče s tím absolutně neměli problém. Ať se jenom holka vydá do světa.
Dlouze přemýšlela, jaký obor zvolit, protože zájmů měla mnoho a netušila na, co konkrétního by se chtěla zaměřit, protože těch zájmů měla širokou škálu. Na první dobrou působí jako renesanční člověk, ale třeba ve sportech vůbec nevyniká, pokud neberete šachy jako sport. Stejně tak není úplně umělecký talent, i když ovládá hru na klavír.
Ale, co jí naopak velmi šlo, jsou čísla a logické úvahy, tak nakonec se rozhodla, že podá přihlášku na studium Aplikované matematiky. Zadařilo se! Dostala se v Illéa na vysokou školu, a dokonce studium matematiky! Vysokoškolská léta naprosto milovala.
Rodiče ji zařídili krásný byt blízko univerzity. Škola ji moc baví a naplňuje ji to. Je do toho docela zažraná. Přihlásila se i do šachového klubu, kde se brzy stala jeho prezidentkou, avšak na chvíli odložila splnění snu stát se šachovou jedničkou, protože studium ji zabere velké množství času.
Není úplně party člověk, ale účastní se spíš klidných akcích v rámci univerzity a stále navštěvuje světové turnaje v šachách. Pár románku si zažila, ale nikdy to nebylo nic dlouhého a vážného, což docela ubližovalo její romantické dušičce.
V prvním ročníku se takhle typicky účastnila turnaje, kde se stal jejím spoluhráčem muž. Nikdy mu neřekla svoje jméno, jen to, že je z Illey, protože tehdy už prezentovala svoji univerzitu, tak už tam nebyla jako Australanka. Už v té době zamýšlela, že tu i chce zůstat a získat občanství, protože si to tady naprosto zamilovala. Toho muže od té doby nikdy neviděla, ale občas si na něj v dlouhých chvílích vzpomene jako na řadu lidí, kteří se v její paměti občas mihnou.
Nedávno dostala informace od své rodiny, že se koná Selekce a její bratranec tam bude přítomen. Vzpomněla se na otcovi povídačky, tak se rozhodla, že se tam vydá a trochu si užije zase jiné prostředí a možná se tam i seznámí s někým. Akorát měla po promocí a do magisterského studia ji ještě zbýval nějaký čas. Tak proč se trochu nepobavit?