Octavian Montgomery Anderson se narodil jako prvorozený a jediný potomek krále Austina a královny Melanie. Jeho výchova tedy od útlého věku směřovala k tomu, aby z něj byl příkladný následník trůnu a později i vládce. Byl tudíž schopen dlouhé hodiny ležet v knihách a učebnicích, přičemž doopravdy pilně studoval, nikoliv jen bezmyšlenkovitě jezdil očima po papíře. Vzhledem k jeho přirozené energičnosti ale musel tyto sedavé aktivity kompenzovat něčím akčnějším. Začal tedy posilovat, běhat a vlastně obecně provozovat jakýkoliv aktivní pohyb. Jeho láska k pohybu se promítla i do jeho obliby v autech a motorkách.
Když spojil tyhle své dvě stránky dohromady, našel zalíbení i ve zkoumání australské kultury. O té mu totiž nestačilo jen číst, ale chtěl ji i prožít. Začal tedy chodit do buše a osobně poznávat život původních obyvatel Austrálie. Naučil se například správně používat bumerang, odkud se vzala i jeho záliba ve zbraních. Dále ovládá domorodé jazyky, které ho fascinují i proto, že v nich může ve chvílích největšího rozčilení tiše říct nadávku či jinou urážku, aniž by mu kdokoliv rozuměl a kohokoliv tak urazil. Taktéž si zamiloval dávné techniky lovu zvěře, boje, či výroby zbraní a různých nástrojů.
Zkrátka je možné, že kdyby se jednoho dne zvedl a z paláce odešel žít do buše, velmi rychle by zapadl mezi tamní obyvatele. Což by ale nikdy neudělal, svůj život korunního prince má rád. Tedy, minimálně by nikdy neodešel natrvalo. Občas, když zatouží po dovolené, se s hrstkou strážců vydává na několik dní právě buď mezi potomky původních obyvatel buše nebo na nějaké odlehlé místo v ní, kde si odpočine od svých povinností a nabere nové síly k jejich plnění.
Jeho matka je z toho celkem na nervy, ale otec to snáší dobře. Ostatně, je to on, kdo víceméně znovu obnovil tradici preventivního užívání jedů za účelem vybudování imunity. Čehož se Octavian také rozhodl zúčastnit a dělá to dodnes. Když mu bylo oznámeno, že mu rodiče naplánovali cestu do zahraničí, aby sledoval selekci, která ho vlastně ani moc nezajímá, byl celkem uražený. Illéa je podle něj totiž krásná, ale nebezpečná země. Což se dá říct i o Austrálii, vzhledem k tamním zvířatům.
Octavian si ale zatvrzele stojí za tím, že je daleko bezpečnější přijít do kontaktu s kteroukoliv z australských bestií, než s rebely, o kterých mu vyprávěl otec. Ví, že o nich už několik desítek let nikdo neslyšel, ale stejně tak si je vědom toho, že Murphyho zákony fungují vždy a všude. A kdy se podle něj tedy objeví rebelové? V den jeho příjezdu do paláce. Co ale celou situaci přímo korunovalo, byl dodatek, že mu našli i snoubenku, kterou tam má poznat. Je toho názoru, že se ho měli nejprve zeptat. Rozhodl se k tomu ale postavit jako muž a nejprve ji poznat, než se předčasně zabejčí, že si ji nevezme. Poskládal si tedy delegaci a odcestoval upevňovat spojenectví a ideálně i založit nějaká nová.
S sebou si vzal i své dva mazlíčky. Naštěstí preventivně nechal doma veškeré pavouky, hady a podobné potvůrky a odcestoval s ním jen pelikán australský jménem Finn a kakadu žlutočelatý jménem Cooper.