Cameron se narodil do bohaté rodiny, jeho rodiče měli hodně peněz, žili v přepychovém domě. Z toho si Cameron sice nic nepamatuje, ale vzpomíná si na lásku, kterou mu rodiče projevovali. Vzpomíná si, že když jako malý nemohl usnout, máma mu na klavír hrála klasické klavírní skladby, třeba Chopina, Mozarta, Beethovena... Doteď když nemůže usnout si pouští Chopinovo Nocturno, což ho spolehlivě uspí v jakoukoli denní dobu. Jenže všechno krásné jednou končí. A to i pro čtyřletého Camerona, kterému máma zemřela na rakovinu. Ví, že tehdy u ní brečel v nemocnici, a nechtěl odejít, dokonce říkal, že s ní chce být i pohřbený. Byl to hodně takový mámin chlapeček. Jenže ona byla nenávratně pryč, a tak mu zbyl otec. K němu si vybudoval snad ještě bližší vztah, a protože měl strach, že zemře jako máma, byl s ním pořád. Táta ho naučil hrát fotbal, chodil s ním plavat... Jenže to přišla další tragédie. Táta mu zemřel o pouhý rok později, při autonehodě. Cameron se tak ocitl v sirotčinci. Nejdřív byl strašně vzpurný a chtěl jít pryč. Křičel po všech, rozbíjel všechno kolem, zkrátka nebyl k utišení. Až dokud jedna vychovatelka nezačala hrát na klavír. Cameron byl najednou jako úplně vyměněný, přišel k ní a zaujatě poslouchal. Od té doby ji prosil, aby hrála každý den, a zároveň byl od té doby úplně jiný. Takový příjemnější, společenský, najednou měl plno kamarádů. A brzy se stal hodně oblíbeným, byl to někdo s kým se chtěl každý kamarádit. A co si budem, Cameronovi to brzy stouplo do hlavy, a začal být dost vybíravý a často i ignorantský k ostatním dětem. Každopádně když mu bylo deset let, vyhlídla si ho královská rodina, těžko říct z jakého důvodu, nicméně na začátku byl tichý, přeci jen to nebyl sirotčinec, vlastně se cítil úplně jinak, jako někdo jiný. Koneckonců tohle byla královská rodina. Ale všichni byli tak hrozně moc fajn, že si po půl roce zvykl, a začínal je brát jako rodinu. A tak ho v jeho jedenácti letech adoptovali. Na to jak se Camovi ze začátku v sirotčinci vůbec nelíbilo, se mu přeci jen trošku stýskalo. Ale za ten rok, co palác navštěvoval si dost zvykl a upřímně zamiloval si celou svoji novou rodinu. Zamiloval si společně strávený čas nejen u snídaně, ale i filmové a čtecí večery. Taky začal hrát na klavír, protože klasická hudba je něco, co ho nejen baví, ale taky mu osvěžuje vzpomínky na dětství. Jak stárl, nastoupil na univerzitu do Illey, kde ho potkala i smrt adoptivní matky Maddie, což ho zasáhlo. Za těch plus minus deset let, mu hrozně moc přirostla k srdci. Austina vždycky obdivoval, ale stal se jeho vzorem po tom, co převzal trůn a je výborný král. Odešel z univerzity, aby mohl v Austrálii podpořit Austina a být mu po ruce, kdyby cokoli potřeboval. V Austrálii si mezitím dodělal vzdělání, a pak přišla nabídka přijít se podívat na selekci prince Mikaela, na kterou se rozhodl jít taky podívat. Ne že by ho nějak extra zajímalo, jak 35 holek balí prince, ale myslí si, že to bude v Illee zábava, navíc se vrátí na místo, kde chvíli studoval.