Fiona se narodila šestnáctého srpna přesně ve dvě hodiny ráno středoevropského času. Celé Španělsko čekalo na oznámení o jejím narození, ovšem oslavy na sebe nechaly hned několik dní čekat. Jejími rodiči nebyl nikdo jiný než královna Victoria Bianca Valverde a její manžel, Javier Sebastián Valverde, bývalý královský poradce. A právě oni čekali s oznámením o novém královském přírůstku celý týden, protože chtěli mít malou princeznu jen sami pro sebe.
To se jim splnilo, a když se konečně rozhodli sdílet šťastnou novinu i se zbytkem své země, radost vypukla úplně všude a trvalo pěkných pár týdnů dokud neuhasla. Ve všem rostlo očekávání vůči budoucí královně.
Už od malička na ni proto byl vytvářen velmi silný tlak. Jedna věc byl tlak od veřejnosti - lidé byli celé její dětství i dospívání zvědaví, jak se malá princezna chová, jak vypadá a hlavně jak se připravuje na svou roli. Doma rostl velmi podobný tlak, jen byl mnohem intenzivnější a konkrétnější. Ačkoliv ji oba rodiče měli ve svém srdci velmi rádi, život jí rozhodně neulehčovali. Už od mala jí brali a zapojovali do královských debat, zařídili jí hned několik soukromých učitelů a jen málokdy jí zbyl volný čas na hraní a bláznění. Bez mrknutí oka ji tak proto připravili o jakékoliv dětství. Jediný, díky komu z toho všeho nepropadala zoufalství, byl jednu dobu její mladší bratr Francisco. Narodil se jen pár let po ní a jako malí byli naprosto nerozluční. Často jí pomáhal například utéct z hodin historie a společně si potom hráli v zahradách, dokud se někomu nepodařilo je najít.
Jejich vztah se ovšem později změnil. Na Fionu postupně dolehla veškerá tíha, kterou s sebou neslo dědictví trůnu a čím dál méně si dovolovala dělat cokoliv, co nějak nesouviselo s budoucností. A bratr ji začal štvát. Sám měl času na rozdávání a odmítal pochopit Fioninu roli - nebo ji naopak chápal až moc dobře a záviděl. Pomalu se přestávali bavit, věčně na sebe byli nepříjemní a odcizili se.
Když bylo Fioně patnáct, narodil se jí další bratr. Pojmenovali ho Diego Ángel a opravdu to byl andílek hned od narození. Byl rozkošný a skoro nikdy nebrečel. Fiona se o něj ráda starala - často mu například předčítala nějakou politickou knihu dokud neusnul. Někdy v té době také začal o něco více rozpadat její vztah s rodiči. Jejich nároky se stupňovaly a jen málokdy se s nimi dalo normálně domluvit, především s matkou. Speciálně ta ji často dlouho do noci zkoušela ze znalostí a byla schopna zajít do velkých extrémů - například manipulace byla jejím běžným nástrojem. Hlavně dokud dosáhla toho, co potřebovala.
Na selekci se Fiona rozjela hned z několika důvodů. Jednak to byla senzace, která se hned tak neopakovala. A jednak neměla moc jinou možnost. Před nedávnem oslavila dvacáté páté narozeniny a bylo tedy podle její matky na čase, aby se provdala a ujala vlády. Samozřejmě měla nachystaný seznam kandidátů, kteří by okamžitě připadali v úvahu. Nakonec se ovšem Fioně po několika dlouhých dnech podařilo matku přemluvit o tom, že si manžela dokáže najít sama. Nebylo to ale jen tak. Pokud se jí to nepodaří, bude muset matka zasáhnout a předat trůn někomu zodpovědnějšímu - třeba takovému bratrovi. A kde jinde tedy najít v této době více svobodných a vysoce postavených mužů, než právě v Illéy.