Francisco se narodil ve Španělsku jako druhý potomek královské rodiny po své starší sestře Fioně. Už od začátku bylo jasné, že jeho život nebude úplně normální, ale zároveň nebyl úplně tíhou povinností sevřený jako u některých členů rodiny. Od malička byl zvědavý, aktivní a moc rád zkoumal všechno kolem sebe. A to nejenom hračky, zahrady a hřiště, ale hlavně věci, které ho fakt zajímaly – přírodu, zvířata a hlavně moře. Možná proto, že vyrůstal kousek od pobřeží, měl od malička pocit, že oceán je místo, kam patří. Rád trávil hodiny u vody, pozoroval ryby, sbíral mušle, zkoumal korály a ptal se, proč jsou věci v přírodě tak, jak jsou. Už tehdy bylo jasné, že nic víc než moře a život v něm ho fakt nebaví.
Jako princ měl samozřejmě soukromé učitele a musel se učit spoustu věcí, které ho moc netankovaly – historie, politika, etiketa, protokol a tak dál. On to všechno zvládal, protože věděl, že to patří k jeho životu, ale nikdy v tom nenašel opravdovou vášeň. Naopak, všechny hodiny o oceánu, biologii a přírodních vědách ho fascinovaly a dokázal se do toho ponořit hodiny a hodiny. Byl to jeho způsob, jak uniknout od nudných věcí a cítit se svobodný.
Francisco měl štěstí, že byl od malička obklopen lidmi, kteří respektovali jeho zájmy. Rodiče mu dávali prostor zkoumat a učit se věci, které ho bavily. Vždycky ho podporovali v jeho sportu a zájmech – běhání, fotbal, jezdecké sporty a občas i badminton. Díky tomu se naučil disciplíně, trpělivosti a zároveň týmové spolupráci. Sport pro něj nebyl jenom o fyzické kondici, ale i o tom, že se naučil porážet frustraci, vyrovnat se s prohrou a soustředit se na cíl. A to všechno mu pomáhalo v jeho hlavním koníčku – oceánografii.
Od malička ho taky fascinovaly jazyky. Když měl sedm nebo osm let, začal se učit anglicky. Bylo to zpočátku trochu těžký, protože učitelé mu dávali spoustu gramatiky, slovíček a pravidel, ale on se nenechal odradit. Brzy se naučil mluvit docela plynule a postupně si osvojil i francouzštinu a italštinu. Díky tomu mohl číst odborné knihy, sledovat dokumenty a mluvit s lidmi z jiných zemí, což mu hodně pomohlo, když se rozhodl, že chce dělat něco víc vědeckého a mezinárodního.
Když přišel čas na vysokou školu, většina lidí čekala, že si vybere něco typicky „princovského“ – politiku, mezinárodní vztahy, ekonomii, cokoli, co by se hodilo k reprezentaci. Francisco se ale rozhodl úplně jinak. Nic z toho ho nebavilo. On chtěl moře, a tak si vybral oceánografii. Byla to pro něj ideální kombinace vědy, dobrodružství a praktického využití. Studovat oceánografii znamenalo, že mohl zkoumat život v oceánu, učit se o ekosystémech, znečištění, rybách, korálech a klimatu, a přitom pořád být aktivní a trávit hodiny venku, na lodi nebo v laboratoři.
Během studií se hodně naučil. Měl hodiny, kdy musel sbírat vzorky vody, sledovat mořské proudy, pozorovat život pod hladinou a zapisovat všechny data. Učil se analyzovat vědecké studie a psát vlastní zprávy, které musely být přesné a logické. A protože měl rád výzvy, snažil se všechno dělat na sto procent. Oceánografie mu otevřela úplně nový svět – poznal lidi z různých zemí, zúčastnil se expedic, a dokonce se dostal i na místa, která normální člověk jen těžko navštíví.
Francisco si během života vytvořil i své vlastní zájmy a rutiny. Rád sportoval a běhal, aby si udržel kondici a vyčistil hlavu. Zároveň se věnoval deskovým hrám, hudbě a knížkám – všechno, co mu pomáhalo relaxovat. Byl disciplinovaný, ale zároveň spontánní, takže dokázal skloubit vášeň pro vědu s přátelským, zábavným životem. I když je princ, nikdy se moc netahal do formálních povinností, pokud ho nebavily. On radši trávil čas u moře nebo na expedici než sedět hodiny v nudných kancelářích.
Díky jazykům a svému cestování se naučil být otevřený a komunikativní. Uměl se rychle přizpůsobit novým situacím a lidem, což mu hodně pomáhalo, když pracoval v týmech během expedic nebo laboratoří. Naučil se spolupracovat, řešit problémy a zároveň zůstat sám sebou – upřímný, vtipný a energický. Tyhle zkušenosti mu taky ukázaly, že svět je mnohem větší než palác nebo Španělsko, a že se dá hodně udělat, když člověk chce něco změnit, třeba ohledně ochrany oceánů nebo ekosystémů.
Francisco tak vyrůstal jako kluk, který měl štěstí, že mohl dělat věci, které ho bavily, a přitom se učil zodpovědnosti a týmové spolupráci. Jeho minulost ukazuje, že není jen princ, který se jen směje a nosí korunu – je to člověk, který má vášeň, cíle a odhodlání. Oceánografie ho nejen bavila, ale zároveň ho naučila myslet logicky, řešit problémy a být trpělivý. A i když občas jednal impulzivně nebo se nechal unést svojí energií, všechno, co dělal, ho posouvalo dál.