Provincie Baffin, ležící daleko na severu. Místo, které není úplně přátelské ke všem a i když se jedná o provincii s nejnižší hustotou zalidnění, jedná se snad i o jednu z těch nejnebezpečnějších. Pokud zde nežijete již nějaký pátek a nemáte tady jisté jméno, moc si neškrtnete. Budete rádi, když se z obchodu dostanete bez jediného monoklu nebo bez jiných komplikací. V tomhle měla svým způsobem štěstí rodina Krayových, kteří zde něco dokázali vybudovat. Byla to silná rodina, nezalekli se jen tak něčeho a zachraňoval je hlavně ten fakt, že drželi při sobě snad ve všech možných situacích, které jim osud hodil do cesty. O rodičích Haydena a Jaydena by se dalo říct, že se ovšem řadili mezi naprosto podřadné občany. Jediný pohled na ně a věděli jste, že nemají peníze na rozdávání a možná byste je i přehlédli. A nejen, že peníze vrazili do svých dětí, vráželi je i do rebelského hnutí, jehož byli členy již mnoho let. Dalo by se říct, že onu rebélii mají v rodině a v genech. Snad každý Kray byl rebelem.
Už od narození Hayden svého bratra miloval. Stal se jeho součástí, nedokázal si představit život bez něj. Dokázali společně fungovat bez jediného slova nebo snad gest. Okamžitě ten jeden věděl, co plánuje dělat ten druhý. Kde byl Hayden, byl tam i Jayden a naopak. V nekalostech se vzájemně podporovali, nikdy ani jeden nevycouval ze žádného problému. Proč také? Měli to přeci jen v genech. Jejich dohadování o blbostech, které občas vyústili v nezastavitelnou rvačku... Většina lidí to přiřazovala, že to jsou mladí kluci a jenom blbnou. Většinu jejich rvaček vyhrával Hayden díky tomu, že tělesně na tom byl lépe. I když to byli dvojčata, tak byli dvouvaječná. Nebyli úplně identičtí a rozdíly se mezi nimi našli. Hayden byl ten větší, silnější a hlavně hloupější. Nikdy nepřemýšlel dřív než začal jednat. To jeho bratr vždycky uvažoval hlavou a povedlo se mu svého společníka porazit a přelstít. Také byl dost vytočený, protože prohrál. Někdo to bral jako šarvátky, ale oba dva se snažili dokázat tomu druhému, že má větší sílu a zaslouží si tak větší respekt. Ani jeden si totiž nehraje na to, kdo se narodil dřív, protože to neznamená vůbec nic.
I když měli mezi sebou jisté šarvátky, měli plno společných zájmů. A vlastně už od útlého věku se u nich ty zvláštní zájmy začínaly projevovat a v jejich dvojici se začalo prokazovat, kdo opravdu myslí hlavou a kdo následně odvede tu špinavou práci. V dobách, kdy průliv nebyl zamrzlý a společně tak mohli lovit ryby, dělali s nimi příšerné věci. Když je porcovali, zkoumali vnitřnosti a následně je házeli jejich neoblíbencům na práh nebo do otevřených oken a poté se jim podařilo bez povšimnutí utéct, společně se tomu smáli. Nikdy je nikdo nechytil, nikdo neměl sebemenší podezření. Oba dva dokázali lhát opravdu skvěle, dokázali se vzájemně krýt a kolikrát se Hayden nebál použít hrubou sílu proti vrstevníkům, aby jim zařídili alibi. Z nevinných ryb se přesunuli k lumíkům. Tehdy nechal tu náročnější práci na svém bratrovi, který vyráběl domácí pastičky, díky kterým mohli hlodavce chytat a pokračovat tak v jejich zálibě dál. Hayden vždycky svého bratra s obdivem sledoval, protože on měl dosti nemotorné prsty a nedokázal by manipulovat s těmi drobnými částmi, jako to umí právě Jayden. Společně pak opět pokračovali v pitvách nebo pomalé smrti, která ovšem fascinovala Haydena. Ten si užíval živou zvěř mnohem více, než tu mrtvou. Bavilo ho sledovat, jak sebou mlátí pod jeho rukama, snaží se utéct a bavilo ho sledovat, co jeho oběť bolí nejvíce. Ovšem komu by stačily ryby a lumíci? Těm dvěma rozhodně ne a tak přešli dál. Jayden možná topil toulavé štěně a zkoumal pak plíce. Ale Haydena vždy zajímalo, jak asi vypadá kloub mimo kloubní jamku. Dost často z těch částí odřela kůži a svaly a následně kosti vykloubil od sebe. Byla to mrtvá štěňátka, přeci to nikomu nemůže vadit, no ne?
I když tahle dvojčata byla opravdu zvrácenými dětmi, ne všechno bylo tak růžové, jak se zdálo. Jejich rodina fungovala ve stínu rebelů několik generací. Nenajdete jediného Kraye, který do toho není zapletený. A vlastně by se dalo říct, že Hayden měl z otcovi strany jisté oblíbence, hlavně jejich strýce. Všímal si, že ho jeho bratr nemá rád, ale nikdy nezjistil, proč tomu tak je. I když se to snažil zjistit, Jayden ho odbyl se slovy, že mu do toho nic není nebo to není pravda. Nikdy pořádně nevěděl, co se s ním dělo, ale už to nebyl ten Jayden, kterého znal. Najednou byl dost uzavřený do sebe a pokoušel se být spíše sám. A Haydenovi to nedalo a snažil se tomu přijít na kloub. Byl to jeho bratr, kterého miloval ze všeho nejvíc a zabil by každého, kdo mu způsobil takovou změnu v chování.
Trvalo to několik dlouhých let. Snažil se nenápadně dostávat informace ze strýce, snažil se nenápadně dostávat informace ze svého bratra. Nikdy mu neřekli nic, co by mu napovědělo. Co by mu pomohlo rozlousknout tu záhadu. Jeho bratr s ním o tomhle nemluvil, nechtěl a něco před ním zkrátka tajil. Nebyl to ten stejný Jayden. I když spolu páchali plno dalších průserů, Hayden si dokázal všímat jistých změn. Když se ho někdo chtěl dotknout, on ucuknul. Nedokázal překousnout, že by na něj měl sáhnout někdo cizí. Když se ho dotýkal právě Hayden, nevadilo mu to. Nechal se od něj poplácat po zádech nebo oprášit od sněhu, když se opět porvali. A i když to všechno trvalo několik let, pořád se snažil tu záhadu vyřešit. Jistě, mohl to z něj dostat hrubou silou, ale podkopal by si tak u něj důvěru. A to on jednoduše nechtěl, protože Jayden byl přeci jen chytřejší než on a přišel by s nějakou dokonalou pomstou, proti které by neměl sebemenší šanci. Ovšem jednu věc Jayden podcenil.
Bylo to v dobu, kdy nebyl doma. Nikdo netušil, kde byl. Zřejmě zrovna někde topil další štěňata nebo se kochal tím, jak jeho pastičky fungují. Hayden toho využil a jednoduše proklouzl do jeho pokoje, kde zahájil jisté “šmejděníčko šmejdění” a hledal nějaké stopy, co se s ním děje. A to se mu povedlo, našel jeho deník. Rychle ho prolistoval a byl až fascinován tím, co tam psal. Ty nápady, ty představy a také to, co se mu stalo. Když si Hayden tu část deníku přečetl, polil ho neskutečný vztek. Ten deník málem přetrhnul, ale nesměl. Rychle ho zavřel, uklidil ho tam odkud ho vzal a přemýšlel nad tím. Vymýšlel nějaký plán, jak to udělat. Jeho strýc, kterého tak obdivoval mu najednou přišel neskutečně odporný. Nesnášel ho, chtěl ho zničit. Chtěl to udělat pro svého bratra, který byl najednou jiný. Ale jak to udělat? Začal brouzdat na internetu a zabrouzdal právě na stránku, kde byly popsány mučící praktiky v historii. Fascinovalo ho to, začal si o tom studovat mnohem více. Začínal brouzdat po internetu a snažil se sehnat nějaké věci, které by použil na jejich strýce. Naštěstí v Baffinu se našel někdo, kdo měl dvě Hrušky úzkosti. Když je Hayden od něho odkupoval, vymluvil se, že se jedná o jistý projekt do školy a chce to mít i s ukázkami. Byl tak okouzlující, že za tyhle dva mučící nástroje neutratil ani korunu a muž mu je dal zdarma. Dokonce se mu podařilo sehnat tzv. Mrchožroutovu dceru. Tyhle dva typy se staly jeho favority ihned po přečtení. V hlavě už měl jistý plán, jak by to mohl udělat.
Promýšlel ten dokonalý plán, který se mu v jeho duté hlavě rýsoval. Střední školu prolezl s odřenýma ušima, ale podařilo se mu odmaturovat. Nebyl takový premiant jako byl jeho bratr, ale za to vynikal ve sportech. Ovšem nechtěl to všechno vybalit na svého bratra a tak ještě několik let jednoduše počkal. Stejně jako Jayden, i on měl plno brigád. A místo toho, aby utrácel za užitečné věci, dost často svou výplatu propil nebo si užíval v nějakém strip klubu nebo si užíval jednorázové románky. Byl mladý, chtěl si užívat. A při jednom večeru, kdy se opilý trmácel domů usoudil, že už je ten vhodný čas. Kontaktoval strýce, protože potřeboval pomoc s jedním projektem a on měl tolik zkušeností, že se na něj mohl spolehnout. A on jako poslušný pejsek samozřejmě souhlasil. Setkali se až v odlehlém údolí. Jeho strýc se ptal, co tam budou dělat, ale Hayden nebyl nijak konkrétní. Požádal ho, zda by se mohl otočit k němu zády a počkat. Že má pro něj překvapení. Strýc mu samozřejmě důvěřoval, proč taky ne, že? To neočekával, že dostane silnou ránu do temene hlavy. Tělo padlo k zemi a v jeden moment neprojevovalo známky života. Hayden se zamračil a zkontroloval pulz. Naštěstí byl jev v bezvědomí, což bylo dobře. Jedině dobře. Mezitím, co jeho strýc spal, Hayden si připravil pomůcky. Měl připravené jen dvě, kdy se inspiroval historií. Napřed svého strýce zavřel do jisté konstrukce, která ho udržovala v dost nepříjemné pozici. Stačilo trochu víc utáhnout a jeho to bude neskutečně bolet. Jakmile se probudil, myslel si, že si z něho Hayden dělá srandu. Říkal mu, aby ho z toho pustil a mohou si promluvit jako dva dospělí muži. Jenže Hayden ho neposlouchal, ten pouze viděl rudě a nevnímal ho. Bylo mu jedno, jak moc křičí a jestli sem přiláká dravou zvěř nebo další lidi. Dělal tohle pro svého bratra, kterého se rozhodl pomstít. Připravil si další pomůcku, kterou strýc poznával. Nelíbilo se mu to a i nadále se snažil svého synovce přemlouvat k tomu, aby přestal. Pořád ho neposlouchal a pokračoval v mučení svého strýce. Údolím se rozlehl nelidský křik. Ani by se nedivil, kdyby všechna zvířata raději utekla z jeho dosahu.
Poslouchal, jak si jeho strýc pro sebe něco mumlá. Modlil se? Prosil ho o milost? Neměl nejmenší tušení, protože mu nerozuměl ani jedno jediné slovo. “Tohle máš za Jaydena.” Procedil skrze zuby a opět ho udeřil. Svého bratra může mlátit a ubližovat mu jenom on. Nikdo jiný. Kdokoliv jiný by na Jaydena sáhnul, bude to Hayden, kdo se stane jeho noční můrou. Když zjistil, že jeho strýc už opravdu nemůže, pustil ho. Osvobodil ho ze sevření a nechal ho tam ležet. Teď musí pro tu jednu jedinou osobu, která by si tohle měla ukončit. Nástroje schoval do své skrýše a vydal se rychle domů, kde vyhledal svého bratra. S nadšeným úsměvem na rtech, který značil, že něco provedl, chytil Jaydena za paži a táhnul ho směrem k údolí. Nehodlal mu prozradit, co za překvapení pro něj má, přeci jen to za chvíli mohl vidět sám. Pohled na strýce, který byl naprosto zničený, ale pořád při životě ho vykolejil. Pohádali se kvůli tomu, Hayden se mu snažil vysvětlit, že to všechno dělá pro něj. Vyčítal Jaydenovi, že s ním nemluvil. Že to nevyřešili už dávno a došlo to až tak daleko. A jako kdyby se v něm něco změnilo, jako kdyby to najednou nebyl on. Silnější z dvojčat mu nabídl, že provedou strýci to všechno, o čem snil. Co popisoval ve svém deníku a ono se tak opravdu stalo. Společně sledovali, jak strýc umírá pomalu, bolestivě a snažili se to všechno ještě prodlužovat. Hayden si užíval ten pohled na to, jak se mu paže vykloubily z jamek. Jak z něho vytéká krev, jak mu v otevřeném hrudníku ještě naposledy tlouklo srdce. Společně se z místa činu oddálili a sledovali, jak si pro zbytek přišli medvědi a zamaskovali jejich stopy. Nikdo ho nenajde, nikdo je nebude podezřívat. Je to ideální. A tenhle čin mezi nimi vytvořil snad ještě větší pouto, než měli doteď. Jako kdyby si k sobě opět našli cestu.
A u jednoho člověka to neskončilo. Pokračovali dál. Sice ne v nějakých krátkých intervalech, ale jednou za čas si to mučení společně užívali a udělali také dobrou věc pro zvěř - krmili hladové medvědy. Všechno zlé je nakonec k něčemu dobré, no ne? Jayden vždy všechno dopředu promyslel a Hayden konal. Nalákal dotyčného na místo, postaral se o to, aby ztratil vědomí a následně se oba mohli pořádně vyřádit. Jenže všechno dobré netrvá nikdy dlouho a lidi si začínali pomalu ukazovat. Museli vymyslet, co budou dělat a tak jednoduše zmizeli. Zmizeli někam, kde se jednoduše ztratí. Kde nebudou tolik vyčnívat a společně se odstěhovali do Angeles. Jedou v tom společně, tak proč by společně neuprchli? I když se Jayden pokoušel dostat k paláci, Hayden se rozhodl pro hasičský sbor. Nikdo přeci nebude podezřívat milého a usměvavého hasiče, že? A procházelo mu to. Občas nějaké věci z vozu používal na své aktivity. Během služby si našel vášeň pro Entomologii a také taxidermii. Bylo to hlavně díky tomu, že co se přestěhoval do Angeles, našel toulavou kočku. Hned si jí zamiloval, vzal si jí domů a měl společníka. Jenže ta radost netrvala dlouho a Mourek mu zemřel. Nesl to poměrně těžce a nechtěl se ho zbavit. Proto za pomocí nějakého tutoriálu pro začátečníky zkusil taxidermii, která ho bavila a Mourek tak zůstal s ním. Začal se tomu věnovat častěji. Trénoval na zdechlinách, které našel v bočních uličkách nebo za městem. Dalo by se říct, že z toho povaleče, co každou korunu utratil za chlast a holky, se začíná stávat skoro normální občan.
Jednoho dne byla silná bouřka a on jel na výjezd. Všichni byli nervózní, protože jeli na jednu farmu za městem. Hořelo tam a stáhli se tam snad všechny jednotky z celého Angeles. Jakmile přijeli, Hayden byl z vozu jako první a začal konat. Vzal hadici a ptal se okolních čumilů, zda se tam nenachází někdo další. Pohřešovala se ovšem malá Lucy, která nebyla v okolí k nalezení. Vypadalo to, že je možná ještě uvnitř a tak Hayden zkusili oběhnout komplex a volat její jméno. Díky bohu, že měl Hayden opravdu skvělý sluch a slyšel ji volat z vysokého sila, kam se jí podařilo vyšplhat. Byla na úplné špičce a hrozilo nebezpečí, že by do ní mohl uhodit blesk. Spojil se s kapitánem a dalšími členy, aby je navedl k silu a popsal jim situaci. Vzhledem k tomu, že byl nejrychlejší a měl svou hlavu, nechtěl čekat. Začal šplhat po žebříku nahoru, aby malou dívenku zajistil. Jakmile se mu to povedlo a předal ji kolegovi, který k nim vyjel na žebříku, jako kdyby někdo na tenhle moment čekal. Ozvala se rána a pak nic. Hayden si nic nepamatuje. Vybavuje si jenom moment, kdy se probudil na nemocničním lůžku a lékaři o něm tvrdí, že je zázrakem. Podle vyprávění do něj uhodil blesk a jeho jištění prasklo a on ze sila spadl dolů. Měl jediné štěstí, že pod ním byl náklaďák se senem, které bylo přikryté. Jinak by již nebyl mezi námi. Z toho dne si nese na svém těle pavučinu, která mu připomíná ten den.
Od toho dne se rozhodl žít. Skončil u hasičů a rozhodl se jít jinou cestou. Zkusil to u paramediků a proč ne rovnou u těch v paláci? Pracoval na své fyzičce, byl rychlý a silný. Uměl pracovat s lidmi a základ první pomoci měl také. Ucházel se o to místo a jakmile všem dokázal své odhodlání, přijali ho. Také se rozhodl, že se odstěhuje ze svého malého a skromného bytu do malého domečku na kraji Angeles s velkou zahradou. Tam se mohl v klidu věnovat svým koníčkům a aby toho nebylo málo, pořídil si netradičního mazlíčka. Pořídil si levharta obláčkového, kterého pojmenoval jako Cloudy. Je to jeho největší mazel, pořídil si ho ještě jako kotě. Vybudoval mu velkou klec na zahradě, kterou mu upravil tak, aby to působilo jako jeho prostředí. Zasázel mu tam kmeny stromů, různé větve a nějaká křoviska. Vytvořil mu také jistý tunel, kterým se dostane do domu kdykoliv se mu bude chtít. Dalo by se říct, že je Cloudy jedno velké přerostlé kotě. Ovšem jedna věc, která u něj zůstala stejná, je touha po krvi a jeho oddanost k Rebelům. Stejně jako Jayden, i on vidí jistou příležitost v tom, že začne pracovat v paláci.