Křik. Hádky. Bouchání dveřmi. To byla každodenní realita jejího dětství. Její otec byl alkoholik, kterému stačilo málo, aby ztropil scénu. Matka tomu zrovna taky nepomáhala, která utíkala do jiné reality ke svým milencům, ale vždycky se nakonec vrátila domů k otci a k nim.
„Ty to nevidíš, huso hloupá? Nejsi moje dcera,“ vykřikl na ní v afektu otec a všechno to malému děvčeti najednou doteklo. Bylo jí málo, když začala vnímat, že se vůbec nepodobá svému otci a matce velmi málo. Její výrazně tmavší pokožka a husté tmavé vlasy se lišili od nich. V pěti letech zjistila, že je dcerou jednoho z máminých milenců.
Když byla starší, tak chtěla zjistit, kdo je vlastně její otec. Přes matku se s ním spojila a byla bohužel odmítnuta. Její milenec byl vlivný podnikatel, který měl svoji rodinu a románek s její matkou pro něj byl bouřlivou minulostí. Dal ji pár tisíce dolarů, ať nikomu nic neříká a nechá ho být.
Tyhle peníze pro ni byly vysvobození. Jakmile oslavila šestnácté narozeniny, tak si sbalila svých pět švestek a z rodného Toronta uprchla do Angeles, kde si pronajala pokoj a doufala, že tam najde nový život.
Věřila tomu, že se někde uplatní, protože ve škole navzdory všemu prospívala. Nicméně ji ale chyběla maturita, když to zabalila v šestnácti. Po neúspěšném měsíci v Angeles se rozhodla vrátit tam, kde ani její místo nebylo. Domů.
Od otce dostala seřváno, že nikomu nechyběla. Ale víc ji bolel pohled na matčiny oči, v nichž se zračil pocit zrady od její dcery. „Nechala jsi mě tu s ním. Nechala jsi mě samotnou. Zradila jsi mě.“
Věděla, že musí prostě odejít. S vypětím posledních sil a díky poskytnutému zázemí u kamarádek, kam utíkala, kdykoliv se otec napil, dokončila střední školu a udělala si maturitu.
Konečně mohla opět utéct a rozhodla se znovu pro Angeles, protože její kamarádka tam šla studovat vysokou školu. Domluvily se, že budou spolu sdílet byt a budou se navzájem podporovat.
Celý život vyrůstala v sociálně slabé rodině, která občas měla hluboko do kapsy a vlastně i v oblasti, kde žila nižší třída. Nenáviděla své rodiče, nenáviděla bohaté lidi, nenáviděla systém, nenáviděla svůj život. Přišlo ji vždycky ironické, jak lidé kolem ní strádají, musí se dávat dohromady i na ten nejmenší byteček široko daleko a královská rodina včetně šlechty a elity si žijí na vysoké noze a ignorují reálné problémy.
Zmýlila se opět. Ani s maturitou ji nikde moc nechtěli vzít, byla to přece jenom mladá a nezkušená holka bez zázemí.
V zoufalství ji její kroky dovedly k podniku, kde se konaly burlesque shows. Doufala, že ji vezmou aspoň tam. Byla krásná a pro nějaké lidi vzhledem k tomu, že měla spoustu tetování, exotická. Ona toto oslovení z celého srdce nenáviděla, ale hodně to táhlo zákazníky díky tomuto.
V dětství se věnovala tanci, který byl únikem od její šedé reality, tak by mohla využít i svůj koníček, ve kterém měla nějaké ty zkušenosti.
K jejímu velkému překvapení se povedlo a do show ji naverbovali. A tam poznala Hannah. Její jméno bylo v okolí velmi známé a vždycky obdivovala její pohyby. Rozhodla se ji oslovit s tím, jestli ji naučí šarmu a kouzlu burlesque. Staly se z nich kamarádky.
Čím déle tam pracovala, tím více se utvrzovala v tom, že nenávidí svoji rodnou zemi a mužskou populaci. Všichni ti bohatý muži se jí příčili. Snažili se jí dotýkat a denně poslouchala nejrůznější oplzlé návrhy.
Měla ráda, když na vystoupení došli s manželkami, či ženy samostatně. Věnovala se jim více než opačnému pohlaví.
Avšak ji bylo stále na nic z toho, jak si tyto lidé žijí v přepychu a luxusu a spoustu jejích známých žijí od výplaty k výplatě. Zdálo se jí, že ani nic v této zemi nefunguje pořádně, jak by mělo. Zdravotnický systém, nezaměstnanost a chudoba zakrytá leskem královského paláce, který tyčí vysoko nad nimi.
Díky svým kruhům se dostala k rebelům a největší podíl na tom měla Hannah. Nomin se jí svěřila se svojí frustrací a skrz ni zjistila, jak se může postavit systému a bojovat proti němu.
I když muže nenáviděla z celého srdce, tak byla pohledná žena, která je přitahovala, tak využila svých schopností a sváděla je. Především ty, o kterých věděla, že mají nějaké postavení a jméno. Tímto způsobem získávala nejrůznější střípky informací pro rebely, a kromě toho se účastnila i různých rebelských akcích a šířila jejich myšlenky mezi běžné obyvatele.
Nakonec se jí povedlo namotat kolem prstu královského doktora, s kterým udržuje poměr. Nebyl a není úplně snadná kořist a dolování informací z něho je trošku náročnější, ale Nomin se ničeho nezalekne a naopak vytrvá.
I když je lesba, která nemá ráda muže, tak navzdory tomu, že Blakea využívá pro informace, k němu cítí nějakou tu náklonost alespoň po té přátelské rovině, protože to není tak strašný případ. Nikdy jí nedělal vyloženě oplzlé návrhy a nebyl nechutný, ale bohužel u ní vyhrává touha po rebelii a revoluci.