Phillipe se narodil jako nejmladší dítě v rodině Bonaparte. Jeho starší sestry, Soléne a Selène, byly dvojčata, a už od narození bylo jasné, že svět na něj bude nahlížet trochu jinak. Sestry měly velkou pozornost rodičů a celý palác sledoval jejich kroky, protože byly prvními potomky a dvojčaty. Phillipe oproti tomu vyrůstal s větší volností – lidi kolem něj méně tlačila představa, že musí reprezentovat rodinu nebo nosit na bedrech těžkou zodpovědnost. To mu dávalo prostor objevovat svět vlastním tempem a učit se přirozeně.
Od malička byl klidný a pozorující. Nepatřil mezi ty děti, které vyžadují pozornost nebo dělají okázalé věci, aby na sebe upoutaly oči ostatních. Místo toho si rád všímal, co se děje kolem něj, poslouchal a přemýšlel. Rodiče ho považovali za rozumného a samostatného, takže měl prostor zkoušet věci sám a učit se z vlastních chyb. Už tehdy se ukázalo, že má analytickou mysl - rád zkoumal souvislosti, ptal se na „proč“ a „jak“ a měl zájem o věci, které přesahovaly jeho věk.
Phillipe miloval knihy a studium už od dětství. Fascinovala ho historie, kultura a staré civilizace. Právě kvůli tomu začal už na střední škole číst latinské a řecké texty. Zpočátku šlo jen o pasivní znalost - uměl číst a chápat, co tam je napsané, ale nemusel hned překládat nebo aktivně mluvit v těchto jazycích. Zájem o staré civilizace se postupně prohluboval a přivedl ho k rozhodnutí studovat archeologii a filologii.
Když byl malý, měl rád pohyb a fyzické aktivity. Běhání, šerm, lezení - všechno, co mu umožňovalo cítit své tělo a zároveň se učit disciplíně a vytrvalosti. Sporty pro něj byly nejen zábava, ale i způsob, jak vyrovnat klidnou mysl s energií, která byla někdy uvnitř něj. Přestože byl klidný a přemýšlivý, občas uměl být soutěživý a tvrdohlavý, hlavně pokud šlo o něco, co ho opravdu zajímalo.
Jako nejmladší dítě měl Phillipe i hodně prostoru pro samostatné učení jazyků. Angličtinu zvládl relativně rychle, protože byla důležitá pro komunikaci a studium. Němčina, italština a španělština přišly postupně díky letním pobytům, cestování a potřebě číst odborné texty v originále. Lidi, kteří s ním mluvili, oceňovali, že zvládá více jazyků - pro něj to byla zábava a způsob, jak se dostat do jiných kultur a světů.
Rodina byla pro něj důležitá, ale oproti sestrám nebyl tolik pod drobnohledem. To znamenalo, že se mohl učit samostatnosti, rozhodovat si věci po svém a objevovat vlastní zájmy. Přesto měl silný vztah s rodiči a sestrami. I když byl mladší, často sledoval, co dělají Soléne a Selène, a učil se z jejich zkušeností. Neměl tlak být perfektní, ale naučil se zodpovědnosti a respektu k pravidlům.
Během dospívání se Phillipe hodně ponořil do archeologie a filologie. Studoval staré texty, učil se rozeznávat různé rukopisy, učil se chápat kultury a tradice, které utvářely svět před stovkami a tisíci lety. Jeho pasivní znalost latiny a řečtiny se postupně rozšířila o schopnost aktivně překládat a porozumět složitějším textům. Studijní úsilí kombinoval s fyzickými aktivitami - cvičení, sport, turistika a výpravy do terénu mu pomáhaly zůstat soustředěný a vyrovnaný.
Cestování se stalo jeho koníčkem i součástí vzdělávání. Miloval anonymitu cizích měst, kde nebyl princem, ale jen člověkem, který prozkoumává památky a sbírá zkušenosti. Takové cesty mu umožňovaly učit se jazykům, poznávat kultury a zároveň si budovat vlastní identitu nezávislou na rodinném stínu starších sester.
Celkově jeho minulost formovala Phillipa do klidného, přemýšlivého a samostatného člověka. Naučil se spoléhat na sebe, zvažovat rozhodnutí a být disciplinovaný, ale zároveň neztratil svobodu a nezávislost. Znalosti, které získal - od klasických jazyků přes moderní cizí jazyky až po terénní zkušenosti - ho připravily na život, kde může propojit studium s objevováním světa. Phillipe tak vyrůstal jako klidný a vyrovnaný člověk, který zná svou hodnotu, ale nepodléhá tlaku okolí.