Ronan se narodil jako první, ale dlouho si život jedináčka neužil a ani mu to nevadilo. Byl rád, že má mladší sestru, se kterou může trávit čas. Hrát si. Dělat všemožné kraviny. A ochraňovat jí za každé situace. A mohl aspoň na chvíli uniknout pozornosti svých rodičů a prostě dělat, co si jeho srdce přálo.
Častokrát jezdil se sestrou a otcem do Dakoty, ale čas od času zůstal doma s matkou. A během těch chvíli s matkou četl knihy. Hodně to byly klasiky a Ronana tento svět literatury naprosto uchvátil. Chtěl znát vše. Navíc to víc rozkvetlo vztah mezi ním a jeho matkou. Aelia byla tatínkova holčička a on byl maminčin chlapeček. Svou matku vždy obdivoval. Byla tak půvabná a vše zvládala s chladnou hlavou a to si na ní Ronan velice cenil.
Na škole velice vynikal hlavně v literatuře. A při psaní esejí. Jeho pevný vztah s matkou a to, že pochází z Caroliny provincie umělců nasvědčovalo, že i on má kus umělce v sobě a tak dokázal nádherně vyobrazit některé scénáře, místa, lidi a to pouze za pomoci slov. S Aelií spolu vyrůstali, ale přesto jejich vlákna osudu byla tak jinačí. A každý byl vychován trochu jinak a měl jiné sny. Ale jedno měli dozajista společné. Přáli si, aby jejich rodiče byli na ně hrdí.
Pak tu byly lekce tance. Kdo jiný mu dělal taneční partačku, než jeho mladší sestřička. Narozdíl od něj ona v tanci vynikala hned od začátku. Jako kdyby se pro něj narodila a hudba jí kolovala tělem jako krev. A místo, aby on vedl jí, tak to ona převzala otěže a nenechala ho na holičkách. A po pár dní už mu to šlo jako po másle. Usmíval se na svou sestru a převzal svou roli vůdce v tanci. Během toho, co tančili si spolu povídali. Někteří by možná ani nechápali, proč mají sourozenci k sobě tak blízko, jenže to by byli tací, jenž nikdy tohle nezažili a jen žárlí.
V čem Ronan však vynikal byl kurz vaření. S nožem mu to šlo opravdu dobře. Navíc věděl, že by každý se měl naučit vařit a ne se pouze spoléhat na druhé. Vaření je jedním ze základních činnosti společně s úklidem, praním a dalšími domácími povinnostmi. Tohle není na ženě, aby to dělala sama. Muž by se v domácnosti měl angažovat a pomáhat své ženě. Navíc nevěděl zda bude třeba i žít sám. No a aby měl bordel a žil na instantních jídlech? To ani náhodou. Navíc ho tyhle domácí povinnosti i dost bavily. A kolikrát převzal tyto práce za svou mamku.
Nejděsivější část byl řidičák. Měl ho dřív než Aelie a tak bylo na něm se postarat, aby ho měla i její sestřička. Vzal jí na odlehlé místo, aby mohli trénovat. No a asi na tenhle den nikdy nezapomene. Doslova měl i pocit, že pravděpodobně dostane infarkt. Pokud nějaký menší nedostal. Dokonce přestal věřit, že by jeho sestřičce někdo vůbec nějaký v životě dal. No přeji jen nějakým zázrakem se to jeho sestře povedlo. Ona se už při první zkoušce usmívala, což on nechápal, ale jak se to povedlo nechápal ještě víc.
A byl tu ještě jeden kurz. Psaní mu sice šlo, přesto se chtěl zlepšit a tak chodil i na tento kurz a ten miloval ze všeho nejvíc. Nadšeně na něj chodil každou sobotu. Od tři hodin do pěti. Věnoval tomu svůj volný čas a rozhodně mu to pomohlo. Byl opět kousek od toho napsat nějaké velmi dobré dílo.
Ve dvaceti letech, to byli zrovna v Dakotě se však něco přihodilo. Na chvíli se oddálil od své rodiny a poznal dva lidi. Byli oba dosti zvláštní a poznal je v kavárně, kam si skočil během toho, co jeho sestra s otcem šli jezdit na koně. Obvykle chodil s nimi, ale tentokrát ne. Přisedl si k těm zajímavým cizincům a dal se s nimi do řeči. A z ní se vyklubalo něco víc.
Byla to žena a muž. Oba moc krásní, oba dost fascinující. Nikdy by ho nenapadlo, že skončí v polysexualním vztahu, ale bylo tomu tak a Ronan oběma naprosto podlehl. A chodil za nimi na tajňačku. Říkal, že jde pouze za přáteli. Jednou takhle ležel mezi nimi a říkal si, co by si o něm pomysleli rodiče. Byli by jim znechucení?
Muž se jednou z jejich vztahu odpojil a zůstala jen žena. A tu později i představil své rodině. Miloval jí a byl rád, že aspoň jim to vydrželo. A s mužem zůstali pouze přáteli.
Prestěhoval se s ní do Angeles, kde začínal pracovat jako profesor. Díky Marii se mu podařilo napsat i vydat knihu. Byla o nich třech, jen pozměněná jména. Zažil to na svou kůži a bylo to pro něj kouzelné a něco nového, tak proč o tom nenapsat knihu?
Jenže tohle štěstí nemohlo trvat věčně. Aspoň to si pomyslel, když mu jednoho dne oznámili, že Marie už není. A to nejhorší bylo, že byla těhotná. Čekala jejich dítě. Vzal mu je nějaký parchant, který jí přepadl a okradl. Ronana to zdrtilo a jeho úsměv povadl. Jeho slunce mu bylo ukraduto a už nikdy nebude na něj zářit úsměvem. Musel jít i identifikovat její tělo. A vidět jí tam. Tak bez života ho zničilo. Dopadl na zem a brečel. Hodiny brečel a držel Marii za ruku. Pořád říkal dokola, že jí miluje, ale to mu jí nevrátí. Už nic a nikdo mu jí nevrátí. Bude po tomhle vůbec schopen opět milovat?
V ten den nešel za svou rodinou. Šel za oním mužem. Úplná troska z něj byla a on se u něj rozbrečel nanovo. Brečel mu v náruči, dokud nepadl únavou a neusnul u něj. A aby toho nebylo málo. O pár měsíců později jeho otec dostal mrtvici. Takže se o něj musel čas od času starat. A viděl i svou sestru, tak smutnou.
Započal jeho nový koníček. Pletl čas od času své sestře plyšáky. Chtěl, aby aspoň jeden z nich byl šťastný. Navíc jeho sestra se tak snažila a i ho brala za kulturním zážitkem. Potřeboval pro ní něco udělat. A jelikož začal kouřit a pít, tak si slíbil, že bude střízlivý, umyje si pořádně ruce, když bude pracovat na dárečkách pro svou sestřičku. Sem tam i takovým plyšákem obdařil své studenty. Hlavně ty, kteří se snažili a neflákali se, či ty, kteří se snažili zlepšit a postavit se na své nohy. I on se o to usilovně snažil, jenže deprese si ho den ode dne stahuje do větší temnoty a on přestává vědět, zda se z ní chce vůbec osvobodit.
No a aby toho nebylo málo byla další věc, která podněcovala jeho depresi. A tím něčím jsou drby o tom, že měl něco se svou studentkou. Nejhorší na tom je, že i přes nepříjemnosti v práci si přišel provinilý kvůli jeho studentce. Takové drby si nezasloužila. Přemýšlel jak z toho oba dostat, jenže nevěděl jak. Napadlo ho se označit za homosexuála, ale to by nedávalo smysl, když měl ženu. Byla to další nepříjemnost v jeho životě a on si říkal proč stále bojuje? Odpověď však byla snadná, nechce nikomu ublížit a svým učením dává něco budoucím generacím, i když nebyl o tolik starší než oni a na to občas dost zapomínal. Ach může být jeho život ještě složitější?