Therese měla tu čest se narodit do královské rodiny. Sice nebyla prvorozená, ale byla tou vytouženou dcerou. Přeci jen je krásný pohled na dva sourozence opačného pohlaví, kteří jsou těmi nejkrásnějšími za poslední generace, že? Dívat se na dvě vybledlé tvářičky a přemýšlet nad tím, zda každou chvíli mají umřít nebo trpí nějakou dědičnou nemocí. Jenže ani jedno je netrápí, jen se rodina vyšlechtila do takového odstínu bílé, až je to nepřirozené. Kdybyste Thery postavili vedle nějakého upíra, zřejmě by ten souboj vyhrála. Svého bratra si oblíbila na první dobrou a vždycky mu dělala ocásek. Kam šel Olaf, tam byla i Thery. Ovšem jak byla starší, začínala si nacházet nové zájmy, které jí bavily. Když poprvé dostala do rukou barvičky, rozhodně nebyly na papíře. Dokázala pomalovat kompletně celé své tělo nebo zdi. Tehdy se projevila její vášeň v malování. Dalo by se říct, že si se svým bratrem byli podobní převážně vzhledově, ale povahově a hlavně svými zájmy si byli naprosto cizí. Therese nebyla ničím zajímavá na rozdíl od jejího bratra a jí to vůbec nevadilo. Nevadilo jí být spíše v jeho stínu a nemít tu veškerou pozornost. Byla takhle mnohem spokojenější.
Thery bylo patnáct let, když se stala ta nepříjemná událost, která jí nedá spát. Byl příjemný jarní večer, kdy měla mladá princezna pozvané přátele na klasický večer plný deskovek. Všichni se smáli nebo se dohadovali o porušení pravidel. Therese tyhle večery opravdu milovala a pokaždé ji mrzelo, že končí a všichni její přátelé musí domů. S úsměvem je všechny vyprovodila a slíbila jim, že si na ně zase najde v nejbližší době čas. A tak jako vždycky, poklidila společenskou místnost a vydala se do své komnaty, kde si dala sprchu a věnovala se té zdlouhavé péči o svou citlivou pleť. Na tváři jí tančil spokojený úsměv a nepřišlo jí, že by bylo cokoliv zvláštního. Všechno bylo tak jak má a ten neobvyklý chlad přiřadila, že je venku méně stupňů než ukazoval teploměr. Ve své noční košilce se uložila do postele a zhasnula lampičku. Ještě zkontrolovala, zda má opravdu zavřené okno, protože ten chlad byl poměrně nepříjemný.
V jednu hodinu ráno se palácem rozléhal až nelidský přidušený křik. Nejen rodiče a bratr, ale snad všechen personál se pokusil dostat do jejího pokoje. Dveře ovšem byly zamčené a ona je nikdy nezamyká. Jednomu ze strážců se podařilo dveře vyrazit a všechny zarazil ten vyděšený výraz v princeznině tváři. Na její levé paži, pravé holeni a stehně se nacházely výrazné podlitiny. Ta největší a nejvýraznější se nacházela na jejím krku. Nějaké drobné modřiny se našly dokonce na jejích žebrech a břiše, ale ty byly opravdu drobounké. Na jejím levém boku se dokonce nacházel krvavý úzký šrám. Jedno z oken bylo dokořán otevřené. Nikdo ovšem klikou neotočil, bylo doslova vyrvané. U stěny nebyl ani žádný žebřík, kterým by se útočník dostal dovnitř a keře pod okny byly neporušené, tudíž nikdo ani neskočil do nich. Ani zbraň, která drobné princezně způsobila šrám se nenašla. Sama Therese neměla nejmenší tušení, co se stalo a nikoho neviděla. Jen ji probudilo, jak nemůže dýchat a jak se jí tělem nese ukrutná bolest.
Jednou četla o nějaké pratetě zřejmě ze čtvrtého kolene, která byla ve své generaci tou nejkrásnější. Ovšem byla svou krásou tak otupená, že všechny mladší dívky ničila. Ať už psychicky, tak dokonce fyzicky. Údajně zemřela v paláci, když se jí jedna pomstila za to, že jí podpálila vlasy. Bylo snad možné, že by se stále v paláci potuloval její duch? Nebo snad uzavřela nějaký pakt s démony, aby mohla tyranizovat i další generace? Měla tolik otázek, ale nikdy nenašla tu odvahu, aby se o tom podělila s rodiči nebo se svým bratrem. Od té události se jí nikdy nic takového nestalo. Třeba prateta zmizela? Nebo čekala na jinou příležitost? Od té doby Therese nedokázala spát sama za tmy. Ze začátku spala s rodiči nebo u svého bratra, dokud od něho nedostala plyšového medvídka, který by jí měl ochránit. Díky tomu začala opět spát ve své posteli, ale vždy s rozsvícenou lampičkou. Třeba se démon bál světla nebo byl medvídek opravdu ochranářský.
Roky plynuly a stejně jako její starší bratr Olaf, i ona se vydala na vysokou školu. Vzhledem k tomu, že vždycky měla ke zvířatům kladný vztah, zvolila si cestu v rámci Zoorehabilitace a asistenční aktivity se zvířaty. Ta škola ji neskutečně bavila a samozřejmě to, co se naučila, tak se snažila učit a trénovat na zvířatech, která měli v paláci. Během různých procházek venku, kdy narazila na plno zraněných tvorů. Některé si brala do paláce, ale ne vždy jí to prošlo. A tak zkrátka koukala na volné prostory. S rodiči se domluvila a koupili pozemek, kde se Therese rozhodla vybudovat záchrannou stanici pro zraněné tvory snad všeho druhu. Byly tam všemožné obory a ohrady. Různě velké klece, které byly vždy upravené tak, aby vyhovovala danému živočichovi, který tam zrovna byl. A musí říct, že tenhle její nápad se opravdu povedl. Podařilo se jí nahnat i nějaké sponzory, rozšířit prostory a nabrat opravdu spolehlivé zaměstnance. Kolikrát tam sama je a pomáhá se vším, co je potřeba.
Dokonce na vysoké škole měla několik milostných románku, ale ty převážně skončily stejně rychle jako začaly. Většina jejích partnerů se s ní dali dohromady jenom proto, že byla princezna. A kdo by nechtěl randit s malou naivní princezničkou? To si ovšem mysleli, že je naivní. Ona je dokázala prokouknout dost rychle na to, aby celý vztah ukončila a nelitovala dalšího posunu. Nechtěla se dát dohromady s někým, kdo ji nemiluje. Ovšem co se týkalo nějakých postelových chvilek, k některým zkrátka došlo. Thery se nedokázala kolikrát ovládnout a jednoduše skočila do postele pomalu s prvním klukem, který se na ni usmál. Naštěstí se z tohoto momentu poučila a nemá v plánu se k tomu vracet. Tu nepříjemnou vzpomínku raději vypustila ze své hlavy i když se nad tím kolikrát pobaveně pousměje. Nikdy nevěřte klukovi, který tvrdí, že bydlí se spolubydlícími. Ze spolubydlícího se pak vyklube starostlivá matka, která vám do pokoje donese sušenky a poučí o ochraně. Thery v životě větší trapas opravdu nezažila.
Také volný čas ráda trávila s Olafem a jeho skvělou kamarádkou Anjou. Měla ji opravdu ráda a kolikrát jí Thery prozradila něco z bratrova dětství, aby se měla nad čím smát. Samozřejmě se nikdy nesnažila o to, aby mu ji přebrala. Nikdy na ni nežárlila a neměla ani sebemenší důvod. Thery byla neskutečně ráda, že je Olaf šťastný a to bylo pro ni to nejhlavnější. A možná by se dalo říct, že je Thery opravdu párovala a představovala si jejich šťastný život. Jak spolu mají pět dětí, které běhají po paláci a k tomu mají dva vlkodavy. Nevěděla proč zrovna tohle plemeno, ale nějak jí k nim zkrátka sedělo. A všechno to opravdu vypadalo až moc pohádkově do momentu, kdy Anja přišla o život opravdu tragickým způsobem. Ten pohled, když pokaždé svého bratra viděla jí drásal srdce. Bolelo jí to a také jí Anja neskutečně chyběla. Ale snažila se tady pro svého bratra být. Snažila se mu dělat psychickou oporu a i když chtěl jenom ležet a zírat do stropu, ona ležela vedle něj a zírala do stropu spolu s ním. Snažila se ho držet nad hladinou a nepustit. Nechtěla, aby si něco udělal. Nechtěla, aby spadl do nějakého svinstva a zahnal tak ten žal.
A pak přišla ta slavná událost a to Selekce prince Mikaela. Rodiče je tam samozřejmě vyslali, aby pořádně reprezentovali svou zemi a možná si tam našli konečně lásku svých životů. Samozřejmě jim kladli na srdce, aby pokračovali v jejich světlé linii a našli si tam stejně světlého partnera. Možná se Thery zeptá nějakých Rumunů, zda si s sebou nepřivezli nějaké upíry, aby to mohla dodržet.