Valentina Sofía de Castillo se narodila jako nejmladší dcera argentinského královského páru a od prvního okamžiku bylo jasné, že se od svých sourozenců bude v mnohém lišit. Zatímco starší dvojčata, princezna Aurora a princ Phillipe, vyrůstala v prostředí, kde se od nich očekávala disciplína, zodpovědnost a příprava na budoucí povinnosti vůči koruně, Valentina přišla na svět s duší, kterou nebylo možné zkrotit. Už jako malé dítě byla neuvěřitelně zvídavá, tvrdohlavá a plná energie, takže se často dostávala do situací, ze kterých její chůvy doslova šedivěly. Když jí bylo pět let, rozhodla královna, že bude pro její výchovu lepší klidnější prostředí daleko od neustálého ruchu hlavního paláce. Společně s matkou a Aurorou se proto přestěhovala na rodinné venkovské sídlo rozkládající se na rozlehlých argentinských pozemcích, kde se nekonečné pláně pamp táhly až k obzoru. Na první pohled to mohlo působit jako splněný dětský sen, ale pro Valentinu se sídlo brzy proměnilo v nádherně zdobenou klec. Každý její den měl přesně stanovený harmonogram – hodiny etikety, výuka historie monarchie, společenského vystupování, tance, diplomacie a jazyků. Učitelé se střídali jeden za druhým a neustále jí připomínali, jak by se měla princezna chovat, jak sedět, jak mluvit, jak se usmívat a dokonce i jak správně držet šálek čaje. Zatímco Aurora všechny lekce zvládala s přirozenou elegancí, Valentina u nich často seděla s hlavou podepřenou rukou a pohledem upřeným z okna na svobodný svět za zdmi sídla.
Přestože si na svou starší sestru občas stěžovala, Aurora byla odjakživa člověkem, kterého milovala nejvíce na světě. Právě Aurora se stala první osobou, která v ní rozpoznala neklidnou duši, kterou žádná lekce etikety nedokáže změnit. A právě Aurora jednoho dne změnila Valentině život. Bylo jí teprve devět let, když ji sestra během jednoho nudného odpoledne tajně vzala do města. Bez doprovodu učitelů, bez dvorních dam a bez všech těch lidí, kteří jí neustále připomínali, jak se má chovat. Poprvé se mohla ztratit v davu obyčejných lidí. Poprvé ochutnala pouliční jídlo, slyšela živou hudbu linoucí se z kaváren a viděla svět, který nebyl svázaný palácovými pravidly. Od toho dne už nebylo cesty zpět.
Valentina začala vymýšlet stále nové způsoby, jak ze sídla nenápadně zmizet. Zpočátku šlo jen o krátké výpravy do okolí, později však její útěky získávaly stále odvážnější podobu. Brzy znala tajné stezky vedoucí z pozemků lépe než většina zaměstnanců a dokázala se ztratit na celé hodiny, aniž by si toho kdokoliv všiml. Právě během těchto výletů objevila svou lásku k adrenalinu. Zatímco ostatní princezny četly knihy o romantice, Valentina vyhledávala vše, co jí rozproudilo krev v žilách. Naučila se jezdit na koni způsobem, který by její instruktory přiváděl k infarktu, protože milovala nejrychlejší a nejdivočejší hřebce ve stájích. Ve třinácti letech se během jednoho z tajných výletů seznámila se skupinou místních mladíků, kteří ji bez tušení její pravé identity naučili jezdit na motorce. Pro Valentinu to byla další forma svobody. Pocit větru ve vlasech a burácení motoru pod sebou se rychle stal jednou z věcí, kterých se odmítala vzdát. Jak dospívala, její záliba v dobrodružstvích se jen prohlubovala. Naučila se surfovat na pobřeží Atlantiku, později si zamilovala seskoky padákem, lezení po skalách i další extrémní sporty. Čím větší bylo riziko, tím živější si připadala. Byla přesvědčená, že život je příliš krátký na to, aby ho člověk strávil pouze mezi čtyřmi zdmi paláce. Navzdory své rebelantské povaze však nikdy nezanedbávala vzdělání. Ačkoliv se během hodin často tvářila znuděně, měla mimořádný talent na jazyky a překvapivě výbornou paměť. Španělština byla jejím rodným jazykem, ale stejně plynně ovládla angličtinu a francouzštinu, které používala téměř bez přízvuku. Později se učila i základy dalších jazyků, protože ji fascinovala možnost dorozumět se kdekoliv na světě bez tlumočníků. Díky své inteligenci a schopnosti rychle číst lidi si brzy získala pověst princezny, která dokáže během několika minut odhadnout charakter člověka lépe než zkušení diplomaté.
Přestože se celý život snažila utíkat před povinnostmi, existovaly dvě osoby, před kterými nikdy neutíkala. Aurora a Phillipe byli středem jejího světa. Mohla se hádat s poradci, ignorovat protokol nebo zmizet na celé dny bez oznámení, ale kdykoliv jeden z nich potřeboval pomoc, byla první, kdo stál po jejich boku. Ačkoliv ji oba stále považovali za svou mladší sestřičku, kterou je třeba chránit, pravdou bylo, že by Valentina bez váhání postavila celý svět vzhůru nohama, kdyby to znamenalo ochránit právě je. S přibývajícími roky však začala její matka stále častěji mluvit o tom, že z Valentiny musí být jednou důstojná manželka a princezna, ne divoký vítr, který uniká z každé slavnosti a vrací se domů s rozcuchanými vlasy, prachem na botách a očima zářícíma adrenalinem. Královna byla přesvědčená, že jediný způsob, jak Valentinu usadit a „zkrotit“, je výhodný sňatek. Když proto přišla nabídka odjet se sourozenci do Illey, rozhodla bez váhání. Pro veřejnost šlo o diplomatickou návštěvu a posílení vztahů mezi monarchiemi, ale Valentina velmi dobře věděla, že skutečným důvodem je snaha její matky najít jí vhodného manžela a donutit ji konečně přijmout život, který pro ni koruna naplánovala. Nesnášela severní státy, jejich chladné počasí, nekonečné zimy a lidi, kteří podle ní skrývali emoce za zdvořilými úsměvy a ledovým klidem. V jejích žilách koloval argentinský oheň – vášnivý, hlučný, nespoutaný – a měla pocit, že severní země takovou povahu nikdy nemohou pochopit. Často sarkasticky tvrdila, že člověk narozený pod argentinským sluncem by měl mít zakázáno žít v zemi, kde je většinu roku zataženo a lidé se omlouvají i za to, že existují. Přesto do Illey odjela po boku Aurory a Phillipeho, protože rodina pro ni byla důležitější než vlastní pohodlí. Uvnitř ale dobře věděla, že ji čeká boj – boj mezi povinností princezny a svobodou ženy, kterou se chtěla stát. A pokud někdo věřil, že několik plesů, diplomatických schůzek a vhodně vybraný ženich dokážou zkrotit Valentinu Sofíu de Castillo, pak ji ve skutečnosti vůbec neznal.