Květen je měsíc lásky. A přesně v tomto měsíci se na svět poprvé dostala i Daria. Blonďatá dívenka s věčným smíchem a radostí. Lidé byli nadšení, že v ní vidí královnu a že je dívenka tak šťastná.
Jako malá to princezna neměla těžké. Byla milována oběma rodiči a jako veliký vzor byl pro ní její starší bráška, který se vždy staral, aby měla dívka vše co potřebuje. A za to ho milovala, tedy ona ho má ráda i teď, ale jako malá ho viděla více než její rodiče. Bratr byl statečný a namakaný. Uměl tančit a dokonce si našel i krásnou snoubenku. Byla z něj přímo unešená. Všechny kroky v životě směřovali k tomu, aby mu ukázala, co dokázala, či aby se mohla po chodbě s ním jen potkat. Občas se načapala při tom, jak schválně bere delší trasu kolem jeho ložnice, jen aby zaťukala a mohla se podělit o vtipnou historku.
Nechtěla se však motat jen kolem jejího bratra napořád, obzvlášť poté, co se vyhrabal z tak těžkého období a tak se rozhodla se sebou také něco dělat. Začít obdivovat krásy Ruska. Krásy celého světa. Když to šlo, vycestovala z paláce někam do přírody, či do jiného státu. Poznávat a potkávat tamnější kulturu, kávu a musí se přiznat, i muže. Princezna sice už měla ne jednoho, přesto na lásku už tolik nedoufá.
Stalo se to tenkrát, když byla jednou na výletě za tetou Aleysou, s kterou má jinak vynikající vztah, v Německu. Zamilovala se do mladého chlapce. Oči pro něj mohla nechat. Byl to svalnatý, urozený muž, trošku staršího věku, z vyšší vrstvy, kterého potkala na bále v Německu. Tehdy spolu protančili střevíčky a naše mladá, avšak naivní Daria si myslela, že jí navždy ochrání a bude jí milovat jako ona jeho.
Opak jí však velmi rychle trefil do obličeje poté, co se druhý den probudila u něj v posteli nahá. Ten večer, jí totiž přimíchal něco do pití a myslel si, že mu to jednoduše projde. Daria byla zničená. Nikdy od bratra nic nechtěla a nežádala, tentokrát to však bylo naopak. A Nikolay se postaral, aby dostal co proto. Možná že tehdy se v ní objevila i ta trošku divoká a násilnická stránka.
Nikdy to nedávala za vinu právě jejímu bratrovi, ale od doby, co viděla jak před ní klečí a prosí o odpuštěný, zmlácený a zničený daný muž. Rozhodla se svou ochranu vzít do svých rukou a naučit se střílet. V Rusku to nikdo nebral nijak divně. Přeci jen lidé dělají i horší věci a u nich je průmysl zbraní na rozkvetu. Princezna proto neváhala a tento koníčky si velmi rychle osvojila.
Netrvalo však dlouho a Dariu změnila ještě jedna zkušenost a to opět mezi lidma. Tentokrát to bylo na cestě v Rusku. V Moskvě.
Princezna se tehdy málem stala terčem únosu. Jindy tak veselá princezna snad nikdy nezažila větší strach, jako když se k ní řítil rychlostí blesku muž vyšší postavy. Měl na hlavě kuklu a v ruce držel nůž. Daria si to pamatuje zcela přesně. Bylo jí tehdy dvacet a odcházela ze své narozeninové párty s kamarádky pozdě večer. Svět se jí skoro zamotal, když přišla na to, že ona je terčem budoucího napadení.
Nevěděla co dělat a tak jí mozek zčernal a dívka udělala jedinou věc, o které věděla, že jí má. Vytáhle zbraň a ve vteřině spustila spoušť ne příliš dobře trefenou kulkou. Muži se zabodla rána do krku a jelikož byl již zcela u rusky, spadl na ní jako domino z karet a celou jí potřísnil krví. Připadala si strašně. Vražedkyně. Výstřel přilákal okolní lidi, co na ní z jedné strany hleděli s nechutí a s druhou se strachem.
Byla celá od krve, ne sice od její, ale ona si připadala stejná. Pohled na její ruce jí připadal nechutný, až jí vyvracel žaludek vzhůru nohama. Pamatovala si ten šok, v kterém byla, když jen tak bezduše seděla na podlaze a sledovala, jak mrtvé tělo odstraňují a jí zvedají dvě silné paže, aby jí dovezli domů. Neví, jak dlouho tam tehdy sěděla, než si pro ní přišel bratr.
Zprávy se však šířili opravdu rychle a najednou měla na čele dva nápisy. Jeden z nich nesl jméno vražedkyně a druhý sebeobrana. Ona však chtěla utéct oboum. Střílení byla pouze její vášeň, ano chtěla to použít v sebeobraně, ale ne nikdy zabít. Proto trénovala, aby se mohla trefit šikovně třeba do nohy, či jen namířit a donutit člověka před ní, aby jí nechal být. Avšak čas ukázal jinak. A její myšlení zareagovala pod tlakem.
Princezna se rok dostávala z toho zbraň znovu chytit do ruky a namířit na terč, který vypadal jako lidská silueta, rok trvalo, než se tento případ nějak ututlat a než jí rodiče znovu pustili ven. Tentokrát však do Illey. Země kde ještě nebyla a kde se může znovu spojit s okolním světem.