I kdybyste procházeli chodbami paláce v té nejrušnější době, kdy vám služebnictvo ze spěchu div neskáče po hlavách, je téměř nemožné, aby se vašim očím v davu ztratila právě Emily. Ne snad proto, že by byla bůhví jak překrásná a neodolatelná. To by o sobě totiž zrovna netvrdila. Quasimoda z ní ale taky určitě neuděláte, tím si je jistá. Tělem též nezaujme. Štíhlá postava s vcelku běžnou velikostí hrudníku i boků. Nicky Minaj to opravdu není. Co dělá dívku lehce zapamatovatelnou jsou hlavně její blonďaté, skoro až bělavé kudrnaté vlasy, kvůli kterým stráví každé ráno u zrcadla celé své mládí, aby je upravila do přijatelného tvaru. Vlasové problémy jsou v její rodině bohužel dědičné už pár generací a k její smůle jí nezbývá nic jiného než v této tradici pokračovat. Ať už působíte vřele, naštvaně či podrážděně, je skoro nemožné, aby se na její tváři nerýsoval vřelý úsměv. Asi není příliš lidí, kteří by ji znali i jinak než jako usměvavé děvče. Jen je to hodně nakažlivé. Nepotrpí si na výrazné líčení, na jejích rtech obvykle najdete maximálně nějaký balzám, výjimečně lesk na rty.
Je to dvorní dáma, její šatník se skládá převážně z elegantních kousků za peníze, za které by si průměrná česká rodina koupila už dost slušné auto. Přísná etiketa od útlého věku je na dívce zřetelná jako flek na bílém tričku a již z prvního pohledu jde o dámu hodnou nějaké té poklony, možná polibku na hřbet ruky. A tady přichází ten kámen úrazu, protože na něm možná má zbytky od zaschlé barvy.
Emily není princezna, ale rozhodně tak byla vychovávaná. Celý svůj život žije obklopena luxusem a nepamatuje těžké časy. V její rodině vždy panoval určitý typ komfortu a pro dívku šlo o hezké rodinné zázemí takřka bez komplikací a hádek. I z dívky samotné člověk cítí příjemný klid, kterým obklopuje své okolí. Je jednoduché vedle ní vypnout a neřešit nic jiného než přítomnost. V dnešní době plné stresu se to pro mnohé stává drogou. Málokdy se proto stává, že byste ji zastihli mimo nějakou společnost, ať už pánskou nebo dámskou. Sama si takový každodenní režim vybírá, protože ani ona nemá žádný problém seznamovat se na potkání, máchat člověku s rukou tam a sem a zasvětit ho do svého kruhu přátel. Tím, že v paláci už vyrůstala, si pamatuje všechny členy obyvatel paláce a dokáže přiřadit jména k jejich obličejům. To samé v případě univerzity a jejích studentů. Nutno si připomenout, že Emily je z rodiny Illéa. Je to vůbec nejbohatší rod v celé zemi kromě královské rodiny a už pár generací mají pod palcem zásadní mocenské struktury. Její otec, děd i praděd byli správci celého paláce a nejdůvěrnějšími přáteli královského páru. Bratr je váženým členem rady a tváří jejich větve. Moc rodu je nepopsatelná a z ní tak byla mezi studenty celebrita dřív, než na univerzitu vůbec vkročila. Nikdy se proto nemusela starat o to, že by nebyla středem pozornosti a někdo ji už od pohledu nepoznal. Nejčastěji ji můžete najít v přítomnosti princezny Marceline. Dívky jsou nejlepší přítelkyně už od dětství a zcela otevřeně, asi nikdo nezná na Emily víc tajemství jak právě Marcy.
Její největší předností je kreativní duch a fantazie, kterou by jí druzí mohli jen závidět. Už jako malinká byla věčně nalepená u stolu s pastelkami v ruce nebo kreslila křídou po cestách. Spíše než panenky a kočárky, případně dětskou kuchyňku, protože každá správná žena patří do kuchyně, by jí víc potěšila sada na kreslení. Dala by se proto označit za poměrně skromnou. Potřeby dnes stojí pomalu tři výplaty, ale nadšení jí vydrželo déle jak z panenky Barbie, která by stejně skončila počmáraná s vlasy obarvenými fialovou fixou a sestřihem na kluka. Ateliér je místo přesně pro ni a tráví tam spoustu svého volného času. Je proto také často upatlaná od barev, které si ne vždy smyje tak důkladně, aby přišla na společenské akce bez poskvrnky. Jejím největším projektem je momentálně malba na zeď v tanečním sále. Má za sebou ale už i malůvky v kuchyni, posilovně a za svůj vůbec největší výtvor považuje svou komnatu, kterou neustále předělává a nezakopnout tam o plechovku s barvou je nad lidské síly.
Vždycky byla jednou nohou ve svém vlastním světě. Ani v dospělosti jí to nepustilo a je tak možné ji často vidět v kostýmu elfky, fantasy lovkyně či v jiných kostýmech s jasnou nadpřirozenou tématikou, které si šije sama. Po své mamce ledacos pochytila ve světě módy a návrhařiny. Není to na přehlídku, dokáže však tvořit s takovou pečlivostí, že si drobných chyb pozorný nepovšimne. Nechodí tak běžně, pouze navštěvuje tématické akce a nechává se fotit na sociální sítě jedné ze svých kamarádek, pro kterou je inspirací a jak jí sama říká, její “múzou”. Svět Eragona či Hobitta je jí ohromně blízký a vidí se v něm. Mimochodem nejlepší rasou jsou trpaslíci. Ne ti od Disney ale od Tolkiena. Kdo je jiného názoru, nemá žádný vkus.
Je poměrně dost sečtělá, zvláště pokud se bavíme o fantasy romancích. Číst šestiset stránkové knížky za dva večery ji začalo bavit už kolem deseti let. Po čem ale naprosto ujíždí, tak po Dramione fanfikcích. A budeme předstírat, že to vůbec není tím, že se do kudrnaté nerdky, což jí není ani trochu podobný, zamiluje týpek, která je ze začátku neuvěřitelně povrchní. Stále je to mladá žena a jako každá má slabost pro padouchy, kteří by pro svou milovanou udělali první poslední. Ne, že by měla sklony k toxickým vztahům, ale když se tenhle typ lidí nedokáže změnit v realitě, je ráda, že aspoň v knížkách to funguje perfektně. Sama má více pozitivní názor na svět i lidi kolem ní. Snaží se v každém hledat to dobré, což ovšem neznamená, že by byla naivní. I její pohár dokáže dost rychle přetéct a v té chvíli vás ani zamknuté dveře na dva zámky neochrání.