Život princezny Jany začal za velmi nešťastných okolností. Její rodiče nejdřív byli asi rok pár, ale pak se rozešli. Během selekce prince Mikaela se v Illei ale potkali znovu, a Janin otec si evidentně nemyslel, že konec vztahu znamená konec nároku na danou ženu. Samotná Jana je tak produktem údajného znásilnění a obrovského skandálu, který skončil vynucenou svatbou. Vyrůstala proto v prostředí, kde se o ní mluvilo spíš jako o výsledku činů jejích rodičů než o lidské bytosti.
Její otec měl opravdický vztah jen k alkoholu – ne k manželce a už vůbec ne k dceři, která navíc byla živoucí připomínkou něčeho, co by nejradši vymazal. Matka nebyla tak krutá, ale nedokázala překonat vlastní trauma, a k Janě si tak cestu nenašla.
Přesto se nějak stalo, že Jana má dva sourozence. Snaží se nad tím nepřemýšlet, protože vztah svých rodičů nechápe, ale jak Daniela, tak Livii měla opravdu ráda. Její otec se zajímal vlastně jen o Daniela a ani ten to s ním vůbec neměl jednoduché. Nebyla u toho incidentu, kdy se pokusil odvléct ho s sebou ze sídla v Třeboni, ale její matka se pak i s dětmi vrátila do Prahy, aby se nemuseli rozdělit. Ona tedy už oddělená byla. Už v šesti letech ji otec poslal do dívčího lycea v Krkonoších a ona tak svoje sourozence a matku vídala jen jednou za čas na víkend. Jeptišky ji považovaly za sice tichou, ale tvrdohlavou žačku. Měla sklony strkat živou havěť do pokojů a postelí ostatních – a to se škodolibostí, která vznikla z opuštěnosti. Učila se ale dobře, byla bystrá a disciplinovaná, jen k sobě nikoho nepustila. Tehdy taky začala jezdit na koni. V 15 letech se stala členkou reprezentace v parkuru a drezuře.
Po lyceu odešla studovat do Ostravy – co nejdál od svojí rodiny. Tam měla možná poprvé pocit, že může být sama sebou, ne jenom tou princeznou, která bůhví, jestli není nakonec levoboček a každopádně je zdrojem ostudy pro celou královskou rodinu. Po maturitě se vydala na univerzitu v Brně, kde vystudovala veterinární medicínu. Studium dávalo jejímu životu smysl. Zvířata byla předvídatelná, upřímná, a bylo jim jedno, kdo se o ně stará a odkud pochází. Taky v medicíně platí jasné postupy, a když dokázala napravit něco, co nefungovalo, dávalo jí to pocit uspokojení, jaký nikde jinde nenacházela. Zároveň se věnovala jezdectví. Se svou starokladrubskou klisnou Aishou se postupně vypracovala mezi celosvětovou špičku v parkuru i drezuře. Na třech olympiádách získala s týmem dvě zlaté a osobně jednu stříbrnou medaili. Vítězství pro ni byla dvojaká. Na jednu stranu byla pyšná na to, co dokázala, na stranu druhou v ní zůstával pocit, že ani jako hvězda ve svém oboru nedokáže smazat minulost.
V paláci si v přilehlé budově založila vlastní veterinární ordinaci, která je otevřená i veřejnosti. Spíš ji tak lidé najdou přímo tam, ve stájích nebo v psinci, než na rodinných večeřích.
Před nějakou dobou měla krátký vztah s mladým knížetem z Koloredo-Mansfeldů, Otou, ale nedopadl dobře. Když se dozvěděl o minulosti jejích rodičů, vztah ukončil a jen prohloubil její přesvědčení, že ve světě, kde se za hříchy otců viní dcery, nemá význam hledat uspokojivé vztahy – ať romantické nebo přátelské.
Mohlo by se zdát, že přece jenom nějaký takový vztah našla. V poslední době se sblížila se svým kolegou z olympijského týmu, Rafaelem Singerem. On ji nepochybně miluje a u ní těžko říct, protože city jsou pro ni neznámé hřiště. Nicméně se zasnoubili, takže její drahý bratr může na politický sňatek pro ni zapomenout. A ona to při nejbližší vhodné příležitosti hodlá říct i svým sourozencům. Livie ji totiž přemluvila, aby s nimi odjela do Illei, místa, které otevírá staré rány. Nejdřív nechápala, proč by měla, ale nakonec souhlasila. Může tam koneckonců trénovat stejně dobře jako doma.