Šťastný královský pár, Evelyn a Valentina, našel své největší štěstí ve svých čtyřech krásných dětech: Rebecce, Mattiasovi, Sienně a nejstarším Adrianovi. Rodina se poučila a kladla velký důraz na vzdělání, především na rétorické schopnosti a zdvořilé vystupování nejstaršího Adriana. Není tedy divu, že se na Selekci korunního prince nijak nespěchalo. Nicméně jeho společenský projev nebyl jediným důvodem, proč se s touto událostí otálelo. Už nějakou dobu by totiž Adriana jen těžko někdo považoval za svobodného muže. Princovo srdce patřilo jeho komorné Anastasii Irwin, a Adrian nebyl připraven se jí tak snadno vzdát. Z toho důvodu Selekci oddaloval až do svých sedmadvaceti let. Oznam z paláce o jejím konání většinu občanů Illéi velmi zaskočil. Mánie propukla nejen mezi mladými dívkami, ale i jejich matkami, které v tom spatřily jedinečnou příležitost, jak zajistit lepší budoucnost nejen sobě, ale i své dceři. No kdo by nechtěl žít v paláci? Avšak nová Selekce přinesla také nové pořádky. Vzhledem k neustálému ohrožení ze strany rebelů bylo nařízeno, že dívky budou muset trávit noci pod zámkem a na plese směly tančit pouze s princem. Jako určité „odškodnění“ však každá z nich po svém vylosování obdržela vlastní mobilní telefon, který ji měl být během pobytu v paláci po ruce. 

Vzhledem k tomu, že se doprava vlakem do paláce v minulosti osvědčila, byla zvolena i letos, avšak s jednou zásadní změnou. Společnost dívkám tentokrát nedělala žádná všetečná funkcionářka s oblibou v drbech. Místo ní byl doprovodem funkcionář Dorian Illéa, dlouholetý přítel samotného prince Adriana. Jeho záliba v černé zdánlivě odpovídala i jeho charakteru a většina dívek ho shledala jako naprosto nesympatického a odtažitého. Pro jednu z dívek, jež byla jeho přítomností ve vagónu poctěna, žádná výhra. Princ Adrian a princezna Sienna, kteří vlakem cestovali také už byli mnohem příjemnějšími společníky. Cesta byla pečlivě naplánovaná do posledního detailu, přesto se ukázalo, že den nebude zdaleka tak poklidný, jak by si dívky přály. Vlak se totiž během jízdy stal cílem nečekaného útoku rebelů. Naštěstí mezi personálem, který zajišťoval prvotřídní občerstvení, bylo přítomno i několik ozbrojených strážných, kteří situaci zvládli a útok úspěšně odrazili. Dívky si tak kromě nervózních pocitů ze změny prostředí odnáší i nějaké to trauma jako bonus.

Navzdory počátečním zmatkům, ke kterým patřila i nešťastná událost s rozbitou vířivkou způsobenou třemi nešikovnými účastnicemi se zdálo, že Selekce proběhne bez větších komplikací. Naprostou senzací bylo vyřazení Mallory Isleen Frenues ve vskutku rekordním čase, sotva pár minut po první schůzce s princem Adrianem. Ale jinak byl začátek Selekce vcelku poklidný. Některé dívky velmi rychle našly společnou řeč. Spojoval je nejen stejný cíl získat srdce korunního prince, ale také společné lekce etikety, tance a orientace v novém, pro většinu z nich neznámém, prostředí královského paláce. Jak to ale mezi dívkami doopravdy vypadalo za zavřenými dveřmi, to vědí pouze ony samy a samozřejmě princ Adrian. Ten už během večera po zahradním pikniku na oslavu jara narazil na první náznaky sporů a napětí. Lady Michelle June Zoe Valderas, jedna z výraznějších účastnic, byla Adrianem pozvána k důvěrnému rozhovoru přes chat. Důvodem byla její neomalená poznámka při konverzaci s lady Dahlií van de Pryor a následné přerušení prince uprostřed rozhovoru s jinou účastnicí. Takové chování bylo nejen nevhodné, ale rovněž vyvolalo otázky, zda mezi dívkami nezačíná růst rivalita. Je možné, že soupeření o prince se již v rané fázi Selekce dostává do bodu, kdy jsou některé účastnice ochotné překračovat hranice slušného chování, aby získaly výhodu? Záhadou zůstává, kam až jsou ochotné zajít, aby dosáhly svého cíle? Povedenou akci zhatil i táborák, jehož ohni byla princezna Rebecca nešťastnou náhodou vystavena. Její bratr, princ Mattias díky svému šoku rozhodně nijak nepřispěl v daném momentu svým zmatkováním, přítomna však byla i Layla Vittoria Accardi, členka italské delegace, která svým okamžitým zásahem napomohla k tomu, aby si princezna z pikniku neodnesla víc než pár popálenin.

Třešinkou na dortu se pak stává Pool party u vnitřního bazénu. Při takové společenské akci by nejspíš většina očekávala běžné problémy, jako nedostatek jídla nebo nepříjemné nehody u bazénu. Areál se ale brzy stává nebezpečným prostředním. Rebelové totiž nad ránem vypustili do ventilačního systému agresivní respirační virus. Virus se měl rychle šířit vzduchem a první příznaky na sebe nenechaly dlouho čekat. Místnost zahalila tma, když se okna pokryla černými plachtami s nakresleným symbolem fosforeskující růže. Strážci zamykají všechny vchody, aby zabránili šíření nákazy. Nikdo nesmí opustit prostor a dovnitř jsou vpuštěni jen ti, kdo přijmou riziko nákazy. V paláci zatím probíhá vyšetřování a rebelové, kteří byli zadrženi na střeše, jsou vyslýcháni. Lidé u bazénu jsou tak vystaveni nekonečnému čekání ve strachu a zdravotním problémům. Po několika hodinách zmatků se konečně vstupní dveře otevřou a do místnosti tak proniká ostré světlo. Postiženy virem byly i některé z dívek Selekce včetně Niny Elton, která během útoku začala vykašlávat krev, tudíž si odnesla ten nejhorší průběh nákazy a byla tak předána do péče doktorům.

V průběhu Selekce se ukázalo, že móda se stane jedním z klíčových prvků, které upoutají nejen pozornost občanů Illéi, ale i ostré oko kritiků. Tři účastnice, Nina Elton, Candace Billie Rokesby a zejména Grace Bennet, si díky svému vytříbenému vkusu rychle vydobyly status módních ikon. Selekce však nepřináší jen eleganci a noblesu, ale také kuriozity, které zanechávají palác i okolí v údivu. Jedním z takových fenoménů se stal Gideon Illéa, muž s fascinujícím původem, a ještě zajímavějšími společenskými vazbami, neboť šlo o syna bratrance tety funkcionářovy matky dvakrát přes koleno dcery jeho babičky. Známý politik a několikanásobný vítěz v soutěži o Nejkrásnější úsměv, však svou společenskou váhu nechtěl nechat bez povšimnutí. Personál byl značně ohromen, když se v královských zahradách objevila Gideonova socha s miniaturním ohanbím, na které byly některé fanynky nuceny použít lupu z nedalekého skladu. K rozlousknutí této záhady pohlavního ústrojí došlo až na plese na téma „Jaro“, kdy muž o půlnočních pozdních hodinách vystoupil na pódium a před zraky všech přítomných si svlékl kalhoty. 

Selekce však nabírá rychlého spádu, když Dorian nachází mrtvou Anastázii a je nucen o její sebevraždě obeznámit i prince Adriana. Ten smrt své lásky velmi těžce nese. Nebohá dívka byla objevena v křesle zahradního domku hned vedle stolku s prášky na spaní. V dopise na rozloučenou, který napsala, se také doznává k tomu, že jejím skutečným příjmením není Irwin, nýbrž Illéa, a že její bratranec Dorian celou dobu toto tajemství chránil, aby měla šanci začít lepší život s novou identitou zbavila se vlivu svého násilnického otce, který ji chtěl použít jako nástroj pro odstranění korunního prince Adriana. Tato šokující zpráva ale není jediné utrpení, kterým si Adrian prochází, neboť v královské knihovně nachází starý deník s dopisem vlastnoručně napsaným jeho babičkou, zesnulou královnou Mirou Schreave, ve kterém se doznává k vraždě svého manžela Jacoba i jeho sadistické matky a také dlouholeté spolupráci s rebely.  Princ Adrian, zcela zdrcen a otřesen všemi těmito šokujícími zprávami, se stáhne do ústraní a zůstává zavřen před okolním světem ve své komnatě, kam odmítá kohokoliv vpustit. Schůzky jsou pozastaveny na neurčito, dokud se situace neuklidní. Adrian, ponořený do temného oceánu deprese, úzkosti a stále rostoucí agrese, začne vyvolávat pocity nepředvídatelnosti a nebezpečí nejen ve funkcionáři, ale i v očích své sestry Sienny, doktorky Felicy Marlowe a dalších členů dvora. Právě tato atmosféra plná obav a nejistoty nakonec přiměje Doriana, aby v důvěrném rozhovoru s lady Candance odhalil skutečnou povahu darovaných mobilních telefonů. Účastnice Selekce se tak dozvídají šokující pravdu. Nejsou ničím jiným než oběťmi princovy nedůvěry a jeho potřeby mít vše pod absolutní kontrolou. Právě princ Adrian nechal mobily před jejich předáním napíchnout, aby mohl sledovat všechny zprávy, které účastnice komukoli posílají. Tento čin u některých dívek vyvolává hluboké znechucení, zatímco jiné se zoufale snaží nalézt nějaké rozumné vysvětlení pro princovo jednání. Navzdory různým pocitům se všechny dívky shodují na tom, že je třeba situaci řešit, a tak se tajně scházejí v učebně, kde nizozemský princ Isaac Ferry Van den Berg upraví mobilní zařízení tak, aby korunní princ viděl jen to, co mu samy dovolí.

Zpočátku se zdá, že již vše probíhá klidně až do okamžiku slavnosti u jezera, kde probíhá zábavná soutěž na loďkách jejíž hlavní výhrou je lahodná medovina. Jenže jen pár kroků od místa konání se skupina smolařů, složená ze zahraničních hostů, zaměstnanců paláce a účastnic Selekce, ocitá v hrozivé situaci, která se stane jejich nejhorší noční můrou. Degustační raut, který měl být jedinečným kulinářským zážitkem, se mění v děsivou únikovou hru. Zúčastnění jsou nuceni čelit řadě záludných překážek, které zanechávají trvalé otisky na jejich psychice. Na konci tohoto hrůzného zážitku stojí před krutou volbou. Jeden z nich musí obětovat svůj život, aby ostatní mohli uniknout a dostat se do bezpečí. Tento těžký osud padne na zahradníka Jedediaha Malachiho Weisse, který se dobrovolně rozhodne obětovat. Jeho oběť ostatním umožní projít, ale následky jsou strašlivé. Weiss je o několik dní později nalezen v naprosto zuboženém a příšerném stavu na pozemku paláce a okamžitě převezen do nemocničního křídla.

Po tolika týdnech, kdy po princi Adrianovi není ani stopy a účastnice Selekce marně čekají na jakýkoliv náznak jeho přítomnosti, přichází den vyřazení. Všechny účastnice jsou pozvány do salónku, kde se jim místo obvyklého ceremoniálu dostane šokujícího oznámení. Korunní princ Adrian, sužovaný vážnými zdravotními a psychickými problémy, již nadále není schopen vést Selekci. S těmito slovy jsou všechny dívky oficiálně propuštěny ze soutěže, avšak s možností zůstat v paláci a zaujmout zde nové role buď jako zaměstnankyně paláce, nebo jako dvorní dámy.  Ještě tentýž večer je uspořádán velkolepý ples na téma „Tajemství“, jehož hlavní událostí je šokující prohlášení. Princ Adrian se nejen vzdává vedení Selekce, ale zároveň oficiálně abdikuje na svůj titul korunního prince. Tento krok znamená, že nástupnictví přechází na jeho mladší sestru, princeznu Siennu, která se tak stává novou dědičkou trůnu.

Netrpělivě očekávaná korunovace probíhá jen několik měsíců poté a nabírá na dramatičnosti hned od samého začátku, neboť slavnostního projevu se neujímá nikdo jiný, než egyptský korunní princ Egypta a králův bastard Amon Cairo El-Sayed. Během evidentně improvizované řeči nejenže stihne zkomolit jméno královny Sienny hned třikrát, princ nejde pro ránu daleko ani u ostatních přítomných, což mu je také ten den osudným, jelikož kromě Gideona Illéi stihne také urazit Dahliu van de Pryor, strážce Victora White a také Grace Bennet, která již v té době přislíbila své srdce právě Victorovi. Mladík proto bere situaci do svých rukou a ve snaze bránit čest své dívky Amonovi jak se patří jednu uvalí přímo do obličeje. Následná situace dosáhne neúnosného napětí, když egyptský princ začne vykřikovat cosi o tom, že umírá a že jedná o pokus o atentát, což přiměje královnu Siennu k rychlému zásahu. V rámci zachování důstojnosti obřadu nařídí, aby oba pánové byli vyvedeni ze sálu a umístěni do žaláře, kde budou čekat na spravedlivý soud. A ačkoliv se mohl tímto incidentem zdát večer poněkud ponurý, brzy tyto pocity vystřídalo nadšení, když již korunovaná Sienna poklekla před svou nastávající, řeckou princeznu Angeliki Katerinu Armenis, aby ji tak přede všemi v sále požádala o ruku. Královnina žádost je přijata s úsměvy a potleskem, a Illéa tak oslavuje nový královský pár! Cesty osudu byly v tomto ročníku nevyzpytatelné, ale nakonec vše končí na pozitivní notě. A ani tentokrát nejsme navzdory nečekanému rozuzlení ošizeni o lásku dvou mladých lidí a představení nové illéjské královny.