Sedm minut a dvacet tři vteřin. Tak krátký a přitom významný čas ho dělil od nevyhnutelné katastrofy. Ale svět byl v pořádku a učinil ho prostředním potomkem královské rodiny. Možná I proto je sedmička jeho oblíbené číslo. Jeho starší sestra – dvojvaječné dvojče byla jeho osinou v zadku od malička. Jenže pak se narodila jeho mladší sestra. A on si uvědomil, že jeho úlohou v rodině je, je chránit.
S rodiči nikdy blízký vztah neměl. Tím, že byl prostředním dítětem, moc pozornosti nedostával. Byl za to rád, mohl páchat vylomeniny a nikdo mu nic neřekl. Tolik rozbitých oken by se nedalo ani spočítat. Ale Ed věděl, že mu projde všechno.
Když mu bylo šest let, jeli s rodinou do Itálie. Nepamatoval si přesně proč, ale najednou se tam ocitli. A před ním se zjevila roztomilá dívenka s ostrými lokty. Pořádně rozmazlená. A v tu chvíli si Edmund řekl, HA! Ta bude moje kamarádka. Jejich vztah byl dynamický, věrný. On ji pod stolem slíbil, že ji navždycky ochrání a udělá cokoliv, co bude potřebovat. A Ed byl známý tím, že své sliby nikdy neporušil.
V osmi letech začal s boxem a rychle si uvědomil, že díky němu se cítí, že má věci pod kontrolou. A mít věci pod kontrolou? To mu přinášelo potěšení. Proto I brzy na to začal zkoušet odemykat zámky. Kupodivu mu to šlo velmi rychle. A o to více získával pocit kontroly. Čím více vylepšoval své schopnosti, tím více odkrýval tajemné komnaty, kam by za normálních okolností neměl přístup. Jednou se chtěl pochlupit svému dvojčeti a vzal ji s sebou do zamčené stodoly na pozemku jednoho usedlíka. Jenže Sibi upadla a rozbila si koleno. Ed byl tak naštvaný sám na sebe, že už ji nikdy žádnou skrytou místnost nebo budovu neukázal. Nechtěl, aby se jeho sestře ještě někdy něco stalo.
Čím více dospíval, tím více si pokládal otázku, zda vůbec chce být princem. Chtěl by být volný. Žít bez pravidel. Jenže to v jeho světě nemohl. Maska šarmantního kluka se mu rozpadala a v pubertě absolutně ztratil sám sebe. Začal docela dost pít, obrážet každý večírek v Německu. Našel si pokaždé jinou dívku na noc a pak ji odkopl. Když mu přišlo, že se některá z nich k němu itově přiblížila až moc, utnul s ní veškerou komunikaci. V sedmnácti letech si poprvé pořídil motorku a od té doby tvrdě pracoval na tom, aby se naučil, jak vše opravit a vytunit.
Jeho sestry si všimly, že propadl alkoholu a taky to byly ony, co ho z něj vytáhly. Bylo to poprvé a naposled, co před nimi ukázal svou slabost. O tomhle nevěděla ani jeho nejlepší kamarádka. Myslel si, že ho uvidí jako nějakého slabého malého kluka.
I když byl princ, pod falešným jménem Ed Meier si založil svou vlastní dílnu, kde zaměstnával lidi v nouzi a spolu s nimi opravoval auta a motorky. Nabízel přátelské ceny, protože věděl, že ne každý by si mohl dovolit to, co on. Věděl však, že se nikdo nesměl dozvědět, že je princ.
A tak žil dvojím životem. Jako prostý umaštěný automechanik a jako uhlazený charismatický princ. A někde ve středu toho byla jeho podstata.
Teď v dospělosti nemá problém ušpinit si ruce nelegální prácičkou. Byl chytrý dostatečně na to, aby ho nikdo nechytil. A moudrý na to, aby to udělal tak, že strhne pozornost tam, kde má být.