Sigrid se narodila jako nejmladší dítě německé královské rodiny. Už od prvních let bylo jasné, že bude jiná než její starší sourozenci. Zatímco její bratr a sestra, kteří byli dvojčata, dokázali působit klidněji a vyrovnaněji a většinou bez větších problémů zapadali do pravidel dvora, Sigrid měla od malička v sobě tvrdohlavost, energii a přirozenou potřebu říkat věci tak, jak je vidí. Byla dítě, které se neptalo jen proto, aby dostalo odpověď. Ptala se proto, že chtěla vědět, proč by měla něco dělat. A pokud jí vysvětlení nedávalo smysl, dokázala to dát velmi jasně najevo. Jejich otec byl muž, který věřil v disciplínu, pořádek a povinnost. Výchovu svých dětí vedl přísně a bez velkého prostoru pro výmluvy. Od malička jim připomínal, kdo jsou a jakou odpovědnost jednou ponesou. Každý jejich den byl přesně rozvržený. Ráno studium, odpoledne jazyky, historie, politické základy, etiketa a reprezentace. Nechyběla ani fyzická příprava, protože otec zastával názor, že člen královské rodiny musí být silný nejen duševně, ale i fyzicky. Slabost nebyla vítaná a chyby se neopakovaly dvakrát. Sigrid s tím měla problém od chvíle, kdy byla dost stará na to, aby pochopila, že se od ní očekává bezpodmínečná poslušnost. Nebyla typ dítěte, které by jen sklopilo hlavu a splnilo příkaz. Když s něčím nesouhlasila, řekla to. A často velmi přímo. S otcem kvůli tomu narážela častěji než její sourozenci. On očekával disciplínu a kontrolu, ona měla přirozený odpor k tomu, aby někdo určoval každý její krok. Přesto mezi nimi existoval zvláštní druh respektu. Otec věděl, že jeho nejmladší dcera není slabá. Naopak v ní viděl tvrdohlavost a sílu, která mu v mnohém připomínala jeho vlastní mládí. Sigrid zase věděla, že jeho přísnost není jen krutost. Časem si uvědomila, že právě díky němu se naučila stát si za svým a nenechat se snadno zlomit. Matka představovala úplně jiný svět. Zatímco otec děti tlačil k výkonu, ona se je snažila obklopit pohodlím a luxusem. Dárky, nové oblečení, šperky a výlety byly jejím způsobem, jak vyjádřit náklonnost. Pro matku bylo důležité, aby její děti měly všechno, co si mohou přát, a aby jejich život nebyl jen o povinnostech. Sigrid si toho samozřejmě užívala, ale zároveň velmi brzy pochopila, že drahé věci nedokážou vyřešit všechno. Luxus byl příjemný, ale její povahu formovaly spíš střety s otcem než hedvábné šaty nebo další šperk. Dětství trávila často v pohybu. Měla příliš energie na to, aby celé hodiny seděla v tichých místnostech a poslouchala dvorské učitele. Sport a fyzická aktivita pro ni představovaly způsob, jak se zbavit napětí. Když byla naštvaná nebo frustrovaná, raději šla běhat, trénovat nebo dělat cokoli, kde mohla energii vybít. Už tehdy bylo vidět, že potřebuje prostor a pocit volnosti. S přibývajícím věkem se její povaha ještě víc vyostřila. Dospívání přineslo období, kdy už nebyla jen tvrdohlavé dítě, ale mladá žena s velmi jasným názorem na svět kolem sebe. Na dvorských akcích dokázala působit dokonale, když chtěla. Uměla se obléknout, chovat i mluvit přesně tak, jak se od princezny očekává. Nikdy to ale nebylo něco, co by dělala s nadšením. Jakmile měla pocit, že ji někdo tlačí do role, která jí nesedí, dokázala být dost od rány. Nebála se říct věci napřímo, i když tím občas vyvolala nepříjemné ticho u dvorních stolů. Postupně si začala vytvářet vlastní svět mimo přísný rámec dvora. Měla ráda adrenalin a věci, které jí dávaly pocit svobody. Jednou z jejích největších vášní se staly motorky. Rychlost, hluk motoru a pocit kontroly nad strojem pro ni představovaly přesný opak dvorské uhlazenosti. Když seděla na motorce a silnice před ní byla prázdná, měla pocit, že na chvíli neexistují žádná pravidla ani očekávání. Vedle toho ji bavila turistika a dlouhé túry v přírodě. Hory a lesy pro ni byly místem, kde mohla na chvíli zmizet z prostředí plného protokolu a povinností. Tyto chvíle klidu pro ni měly zvláštní význam, i když by to na první pohled málokdo řekl. Stejně přirozeně se ale pohybovala i v úplně jiném světě. Milovala večírky, noční kluby a hlučnou společnost. Tanec, hudba a atmosféra nočního života pro ni byly způsobem, jak vypnout a na chvíli zapomenout na titul i povinnosti. Ráda flirtovala s muži a nikdy se tím nijak netajila. Brala to jako zábavu i jako hru, ve které si mohla dovolit být spontánní a bezstarostná. Další její zálibou se stal poker. Fascinovala ji strategie, schopnost číst ostatní hráče i moment, kdy bylo potřeba udržet klidnou tvář, i když se hra rozhodovala během jediné karty. Vedle toho ji začal přitahovat i svět módy. Díky svému vzhledu a sebevědomému vystupování se občas objevovala na módních akcích a několikrát si vyzkoušela i modeling. Móda ji fascinovala jako forma sebevyjádření a možnost ukázat vlastní styl. Nejbližší zůstávali její sourozenci. Dvojčata pro ni vždy představovala pevný bod. I když se jejich povahy lišily, drželi při sobě. Právě proto Sigrid velmi zasáhlo období, kdy si všimla, že její bratr začíná pít víc, než je běžné. Zpočátku to vypadalo jako obyčejné večírky a způsob, jak uniknout tlaku, který na ně všechny dopadal. Postupně ale bylo jasné, že jde o něco vážnějšího. O jeho problému věděly jen jeho sestry. Navenek všechno fungovalo stejně jako dřív a nikdo další netušil, co se ve skutečnosti děje. Sigrid reagovala po svém. Nebyla typ, který by problém přehlížel. Několikrát se s bratrem tvrdě pohádala, protože odmítala jen mlčky přihlížet. Přesto za ním stála, i když ho zároveň dokázala bez obalu seřvat. V poslední době se její bratr začal z nejhoršího dostávat a snaží se svůj život znovu postavit na pevnější základy. Pro Sigrid to znamenalo velkou úlevu. Když pak jednoho dne zaslechla, že se její sestra a bratr rozhodli odletět do Illei, ani na chvíli neváhala. Jednoduše se sbalila a přidala se k nim.