Sibi se narodila do světa, který byl pevně sevřený tradicí, řádem a očekáváním. Německo po generace vedli silní muži a monarchie byla vystavěna na obrazu autority, stability a disciplíny. Přesto se právě ona stala prvorozenou dcerou královny Cory a od prvních okamžiků svého života nesla tíhu i privilegium výjimečnosti. Nebyla synem, jak by si mnozí přáli, ale stejně jako její matka se později zhostila titulu korunní princezny. Už samotný její příchod na svět byl tichým narušením zakořeněných představ. Narodila se jako dvojče. O pár minut mladší bratr Edmund se stal jejím nejbližším člověkem dřív, než si vůbec dokázala uvědomit rozdíl mezi sebou a okolním světem. Byli dvojvaječní, každý jiný, a přesto neoddělitelní. Sibylle na Edmunda lpěla s intenzitou, která byla na malé dítě až zarážející. Držela se ho při každé příležitosti, vyhledávala jeho přítomnost, uklidňovala se jeho blízkostí. Pokud nebyl nablízku, byla neklidná, podrážděná a odmítala spolupracovat. Chůvy si brzy zvykly, že jedno dítě znamená automaticky i to druhé. Pro Sibylle nebyl Edmund jen bratrem - byl kotvou. Jejich otec byl mužem řádu. Věděl, že děti královského rodu nesmějí vyrůstat bez hranic, a disciplína pro něj nebyla trestem, ale nástrojem přežití v prostředí, kde slabost bývá nemilosrdně využita. Sibi k němu jako dítě vzhlížela s respektem, někdy i s obavou, ale nikdy s nenávistí. Chápala, že jeho přísnost má svůj důvod. Naučil ji mlčet, když je to nutné, mluvit jasně, když už se rozhodne promluvit, a nést následky vlastních činů. Jeho přístup formoval její schopnost sebekontroly, která ji později definovala víc než cokoliv jiného. Matka byla naopak zosobněním luxusu, okázalosti a jisté měkkosti, která do chladné struktury monarchie vnášela kontrast. Děti rozmazlovala drahými dary, šperky, oblečením a zážitky, které by většina lidí považovala za nedosažitelné. Sibylle si toho jako malé dítě užívala bez výčitek, ale s příchodem puberty se v ní něco zlomilo. Okázalost jí začala připadat prázdná, křiklavá, až nevkusná. Zatímco její matka v luxusu viděla důkaz lásky a postavení, Sibi v něm začala vidět bariéru mezi sebou a realitou. Tyto rozdíly se zpočátku neprojevovaly otevřeným konfliktem, ale tichým vnitřním odporem. Když se narodila nejmladší princezna Sigrid, rodina se poprvé ocitla na hraně skutečné ztráty. Porod byl komplikovaný a Cory se sotva podařilo zachránit život. Lékaři jí kvůli bezpečnosti nařídili, že už nesmí mít další děti. Bylo to rozhodnutí, které přijala bez odporu, ale s tichým smutkem. Pro Sibylle to byla první zkušenost s vědomím, že ani královská krev nezaručuje nezranitelnost. Viděla matku slabou, zranitelnou, a tento obraz se jí vryl hluboko do paměti. Od té chvíle si začala mnohem víc uvědomovat křehkost věcí, které dosud považovala za samozřejmé. Od útlého věku byla vedena k tomu, aby plnila roli, která jí byla přidělena. Lekce tance, jízdy na koni a hodiny etikety byly pevnou součástí jejího rozvrhu. Neprotestovala. Byla disciplinovaná, soustředěná a cílevědomá. Zatímco jiné děti se snažily povinnostem vyhýbat, Sibylle v nich nacházela jistotu. Řád jí dával smysl, struktura ji uklidňovala. Tanec pro ni nebyl jen pohybem, ale kontrolou nad vlastním tělem. Jízda na koni ji učila důvěře a odpovědnosti. Etiketa jí pomáhala pochopit moc slov i ticha. Když rodiče poslali ji i Edmunda na soukromou střední školu, začalo se mezi sourozenci poprvé objevovat skutečné napětí. Edmund byl vždy ten, kdo neposlouchal. Vzdoroval autoritám, zpochybňoval pravidla a narážel na hranice, které mu byly nastaveny. Zatímco Sibylle se naučila v systému pohybovat a využívat ho ve svůj prospěch, Edmund proti němu bojoval. S rodiči měl čím dál horší vztahy, konflikty byly častější a ostřejší. Sibi se často ocitala v roli prostředníka, tlumočníka a tichého ochránce. V tomto období se Edmund postupně propadl alkoholu. Zpočátku to působilo jako vzdor, později jako zvyk a nakonec jako závislost. Pro Sibylle to byl šok, ale neodvrátila se. Naopak. Pro sourozence by udělala cokoliv, a Edmund byl stále tím chlapcem, ke kterému byla kdysi přilepená jako žvýkačka. Snažila se ho z toho dostat, kryla jeho přešlapy, lhala za něj, přesvědčovala rodiče, že to zvládne. Často šla proti vlastnímu rozumu i proti tomu, co sama považovala za správné. Její loajalita byla neochvějná, i když ji to stálo kus sebe sama. Ve dvaceti letech nastoupila na soukromou vysokou školu. Studovala s vážností a cílem, ne proto, že by musela, ale proto, že chtěla být připravená. Věděla, že titul korunní princezny není jen symbolem, ale závazkem. Studium dokončila bez skandálů, bez zbytečné pozornosti médií, s výsledky, které potvrzovaly její schopnosti. Po absolutoriu se plně ponořila do svých povinností. Přestala hledat vlastní cestu mimo rámec monarchie a přijala realitu takovou, jaká byla.