Když se téměř před třiceti lety daly dohromady dva královské rody, bylo to pouhým začátkem stále se prohlubujícího pouta mezi aktuálně vládnoucím párem Švédského království. Pomalý start vztahu Linné a Nivena vyústil v pohádku připomínající příběh o vzájemném pochopení a stále trvající lásce. S vyjádřením citů si dával královský pár načas a jinak tomu nebylo ani v případě založení rodiny. Když do toho takzvaně praštili a odbily jim svatební zvony, místo snahy o zajištění královské linie se Linné s Nivenem soustředili spíše na sebe, poznávání světa a politickou situaci v zemi. Až po čtyřech letech vzájemného uctívání se palácem i celým Švédskem roznesla novinka o tom, že je novopečená královna v očekávání. O devět měsíců později přivítalo království prvorozeného potomka - Killiana. První roky života maličkého dědice se nesly v duchu jedináčka, jelikož ani s druhým dítětem Linné s Nivenem zrovna dvakrát nespěchali.
Lena se poprvé nadechla posledním listopadovým dnem, téměř o pět let později než její starší bratr. Tím započalo harmonické dětství, nesoucí se v poměrně idylickém duchu. Upřímná láska rodičů budovala solidní základy pro dospívání obou sourozenců. Jakožto druhorozená Lena nikdy nepocítila tíhu dělby pozornosti mezi dvě dítka. S postem jediné dcery a mladší sestry měla tak trochu zaděláno na to, aby se stala tatínkovou holčičkou. Modrá kukadla jí nesčetněkrát pomohla k ututlání dětských vylomenin a psí pohledy se staly zaručeným pomocníkem při jakýchkoliv průšvizích, které kdy s Killianem v dětství zvládli napáchat.
S narůstajícím věkem v denním rozvrhu mladé princezny přibyly nové povinnosti. Kromě matematických úloh a ekonomických definicí začaly Leně přidělávat starosti i nadbytečná kila. Byla oplácané dítě s kulatým obličejem a nadměrnou láskou ke sladkostem. Ani role princezny ji nezachránila od posměšků vrstevníků a dcer dvorních dam, jejichž údělem bylo následovat šlépěje svých zbohatlických matek. Neustále vzrůstající čísla na váze vedly k dětské obezitě a záchvatovitému přejídání, které se pro Lenu v pubertálním věku stalo nedílnou součástí dospívání. Kromě častých posměšků spolužáků čelila těžkému nezájmu chlapců, o jejichž pozornost stála stejnou měrou jako většina dívek v náctiletém věku. Několikrát zažila rádoby vtipné výstřelky kluků, kteří ji zvali na rande, aniž by se na něm následně vůbec ukázali. Když se jim s Killianem připletl do cesty Bastian, zakoukala se do něj. Bratrův nejlepší přítel o tom pravděpodobně dobře věděl, a tak se ani z jeho strany nevyhnula vtípkům a srandičkám napáchaným z mladické nerozvážnosti. Záchranným lanem v nešťastném období se pro ni stal nejmladší bratr Edvin. Narodil se se sluchovým postižením a pro Lenu se stal vzácným pokladem, který je třeba střežit jako tu nejcennější perlu světa. Spolu se zbytkem rodiny se naučila švédskou znakovou řeč, aby se s neslyšícím bratrem mohli dorozumět. Starost o mladšího bratra střídaly obavy o toho staršího. Bipolární porucha, jež mu byla diagnostikována, nebyla pro Killiana procházka růžovou zahradou. Přesto se vždy snažila vycítit, co její starší bráška zrovna potřebuje. Pokud to byla podpora, byla ochotná mu naslouchat klidně několik hodin a jestliže potřeboval samotu, snažila se mu klidit z cesty. Vlastní souboj se sebevědomím odstrčila na nějaký čas na druhou kolej.
Jakmile se začaly blížit Leniny sedmnácté narozeniny, přišla změna. Syn jednoho z radních jí pomotal hlavu. Jeho vkus se dal zúžit na prsaté štíhlé blondýny, a jelikož z jeho požadavků splňovala možná tak ten poslední, zařekla se, že se musí změnit. Pravidelné lekce pilates a nově sestavený jídelníček se brzy postaraly o zásadní úbytek čísel na váze. Z oplácané princezny se stala drobná dívka, která našla větší lásku k sobě samé. Kromě pocitu zadostiučinění získala i vytouženou pozornost chlapců, čímž se spustil řetězec nezastavitelného randění a zlomených srdcí. Lenin výběr partnerů se dal přirovnat ke skládce za Stockholmem. Pokaždé skončila s někým, kdo se více zajímal o její královský status, na což obvykle přicházela tou těžší cestou a formou zklamání. Nikdy s nikým nezůstala déle než pár měsíců a randící aplikace střídala častěji než ponožky. Až cesta do Japonska za studiem lingvistiky na krátkou dobu zmírnila její soustředěnost na muže a mužskou validaci. Studium požíralo nemalé množství času a jinak tomu nebylo ani s prozkoumáváním krás Japonska a okolních zemí. Už díky rodičům v sobě k cestování vyvinula pevné pouto, ale právě v zemi vycházejícího slunce mu absolutně propadla. Založila si cestovatelský blog, kam dodnes pravidelně přidává příspěvky o svých cestách a všech strastech, co ji na nich potkaly. Často sdílí i zážitky ze svých milostných eskapád a schůzek, jejichž závěr by se dal vyhodnotit jako naprosté selhání a zklamání nejvyššího stupně. Také vydala svůj první cestopis Tam, kde kvete Sakura.
Se zahájením třetího semestru se přesunula na Nový Zéland, kde ji čekal roční výměnný studijní pobyt. Kromě nových míst k poznávání jí cestu zkřížil charismatický Vincent. Stačilo jedno rande, aby se do něj naprosto pobláznila. Sympatie byly k jejímu nadšení vzájemné, a tak spolu začali brzy chodit. První půlrok si připadala jako ve vysněném scénáři. Byla přesvědčená, že s Vincentem stráví zbytek života a poprvé v životě byla doopravdy zamilovaná. Až čas ukázal, jak vzdálená realitě tahle představa byla. Z tmavovlasého mladíka se vyklubal zdatný manipulátor. Z poznámek k jejímu stylu oblékání a zevnějšku se nenápadně budovalo stále větší a větší omezování svobody. Vincent jí diktoval, s kým smí a nesmí trávit čas, co by měla říkat a jak by se měla na veřejnosti chovat. Nadřazenou povahou ji zadupával do země a promyšlenými tahy zneužíval hluboce zakořeněné pochybnosti, které si v sobě Lena nesla z dospívání. Kvůli jeho chorobné žárlivosti nenavštívila za celý rok ani jednou Švédsko. Odvahu k řešení situace sebrala až u konce druhého ročníku studia, kdy se svěřila svému staršímu bratrovi. Návrat do Tokia zakončila rozchodem, zablokováním Vincenta na všech sociálních sítích a také zlomeným srdíčkem z dalšího nezdaru v lásce. K zachování zdravého rozumu jí pomohlo psaní do deníku, blogu a tvorba druhého cestopisu. Ten zanedlouho po návratu do Japonska vyšel pod názvem Tam, kde je konec světa.
Po úspěšném ukončení studia se vrátila do Švédska, ale na půdě své rodné krajiny se příliš dlouho nezdržela. Zatímco rozpracovala svůj třetí cestopis právě ze své domoviny, dorazila pozvánka do Illéjského království ku příležitosti pořádání Selekce. Takovou příležitost by těžko odmítala, obzvláště poté, co Killian dostal stáž právě na území země, kde se kdysi seznámili jejich rodiče. Kufry si sbalila obdivuhodnou rychlostí, plně připravena na podporu bratrových akademických úspěchů i nová dobrodružství.